Jak ženy ve středověku řešily tělesný zápach: Měly překvapivě účinný prostředek

První parfémy se vyráběly z živých květin.

První parfémy se vyráběly z živých květin.

Foto: Profimedia.CZ

Hygiena ve středověku se s tou dnešní nedá srovnávat, nicméně není tak úplně pravda, že by se lidé tenkrát vůbec nemyli a nevadil jim tělesný zápach. Obzvlášť ženy si dávaly záležet na tom, aby své okolí neomráčily nepříjemným odérem. Kosmetické prostředky si uměly vyrobit samy.

Ačkoli křesťanství prosazovalo ideály askeze a preferovalo zanedbávat tělo ve prospěch duše, kněží při obřadech v kostelech pálili kadidlo jako diví, aby přebili tělesný pach shromážděných věřících. Je pravda, že někteří mniši vydrželi bez koupele půl roku a byli na to hrdí. Kláštery ale bývaly běžně vybaveny lázněmi, kde se bylo možné pravidelně mýt v teplé vodě. Mohly si to dovolit.

Pro vůně do přírody

Obyčejní lidé obvykle neměli jinou možnost, než navštěvovat lázně veřejné, a většina z nich tak činila jen jednou týdně. Zejména v teplých letních měsících pak bojovali s nadměrným pocením a pachem, kterého se nešlo jen tak zbavit. Deodoranty či parfémy byly v Evropě naprostou vzácností, dovážely se z dalekého Orientu. Kdo chtěl pěkně vonět, musel si vyrobit přípravek vlastní - z aromatických bylinek, koření a vonných květin.

Menstruaci ve středověku řešily ženy červenou spodničkou nebo pomocí přírody

Jak řešily ženy ve středověku měsíčky: Měly chytrý trik s šarlatovou spodničkou

"Pro rané vonné směsi se používaly rozličné květiny jako jasmín, růže, levandule, kosatec, fialka nebo heřmánek. Z koření byl oblíbený hřebíček," uvádí kanadská chemička Sarah Everts. Účinný antiperspirant podle ní bylo možné vyrobit svařením vonných rostlin s bílým vínem, jehož kyseliny omezují množení mikrobů ve zpoceném podpaží. Směs se na kritická místa nanášela hadříkem a překvapivě docela dobře fungovala.

Parfémy z Orientu si mohly dovolit jen nejvyšší vrstvy.Parfémy z Orientu si mohly dovolit jen nejvyšší vrstvy.Zdroj: Profimedia.CZ

O průlom v historii evropské voňavé kosmetiky se prý postarala maďarská královna Alžběta Polská (1305–1380), které se dostal do rukou přípravek vyrobený macerováním rozmarýnu ve víně. Směs měla královně pomoci nabrat novou sílu a omládnout, avšak v první řadě krásně voněla. Alžběta byla voňavkou tak nadšená, že sama vymyslela její obměny: přidávala do ní například tymián, pomerančový květ, bergamot, mátu či šalvěj a postarala se o její propagaci.

Šlechta si dopřávala luxus

V téže době se Evropané naučili od Arabů umění destilace a začali z rostlin izolovat jednotlivé vonné silice. Technická vymoženost udělala radost také mužům, jelikož mohli rovnou destilovat i víno a vyrobit si vysokoprocentní pálenku. Odtud už byl jen krůček k výrobě parfému moderního typu, založeného na vonné esenci smíchané s alkoholem.

Z bab si často lidé dělali legraci

Od kolika let byla žena ve středověku považována za neatraktivní stařenu?

Z východu se do Evropy dostalo rovněž velmi ceněné pižmo, získávané ze žláz kabara pižmového. Tento starobylý drobný přežvýkavec kvůli navoněné aristokracii téměř vyhynul. Pižmo sice samo o sobě pronikavě páchlo močí, ale po naředění získalo příjemnou, až omamnou vůni, a bylo považováno za silný povzbuzovač tělesné vášně. 

Levnější přípravky kombinovaly vonné byliny a esence s olovnatou bělobou, což byl bílý prášek vytvořený reakcí olova s octovými výpary. Jeho výhodou byly antiseptické a protiplísňové účinky, na druhé straně šlo ale o látku toxickou, která by už dnes v kosmetickém průmyslu neobstála. Neškodné bylinky smíchané s vínem však podle odborníků mohou posloužit jako náhrada deodorantu i v dnešní době.

Zdroje: theweek.com, theconversation.comwww.mentalfloss.com