Četné archeologické nálezy středověkých hraček dokazují, že dětem byl dopřán volný čas na hru podobně jako v dnešní době. Dochovaly se i texty, které rodiče nabádají, aby své potomky tolik nerozmazlovali a vedli je k disciplíně. Již ve středověku tedy ve společnosti panovaly pocity, že je mládež vychovávána příliš volně.
Bohatí a chudí
V každé společenské vrstvě ovšem dětství probíhalo zcela jinak. V chudých rodinách se děti odmalička zapojovaly do pracovních aktivit svých rodičů, dcery pomáhaly matkám v domácnosti a chlapci vyráželi s otci na pole. Šlechta pro své potomky najímala nejen učitele, ale také vlastní sluhy, chůvy a pradleny. Děti ze vznešených rodin tedy byly od svých prvních krůčků zvyklé mít okolo sebe celý tým zaměstnanců, kteří se starali o jejich pohodlí. A samozřejmě měly k dispozici lepší hračky.
Již v raném středověku si batolata hrála s chrastítky a rolničkami, v tom vrcholném už kluci znali hliněné kuličky, káču a dřevěné násady s koňskou hlavou, na nichž mohli imitovat jízdu na koni. Děvčata zase mívala hadrové panenky, a někdy dokonce i sady nádobíčka. Děti urozených rodičů se zdokonalovaly v míčových a deskových hrách, ty nejchudší stavěly domečky z dřívek a kamenů. Celkem tedy ideální dětství bez plastů a zářících displejů, řekli byste?
Snídaně - neznámý švédský autor
Růženec na krk a do postýlky nůž
Středověk měl samozřejmě i svou temnou stránku, která se nevyhnula ani bohatým vrstvám. Třetina dětí se nedožila dospělosti. Ty přeživší se musely vyrovnávat se smrtí sourozenců a často i matek, umírajících na horečku omladnic. Ačkoli se tragédie v rodinách stávají i dnes, ve středověku byly všudypřítomné a na denním pořádku.
K vyšší úmrtnosti kojenců někdy nechtěně přispívali i sami rodiče, když v dobré vůli miminkům věšely na krk růžence a ochranné amulety složené z drobných korálků. Jedna pověra dokonce radila položit do kolébky kus chleba s ostrým nožem, který dítko dozajista uchrání před zlými duchy. "Bezpečí domova" evidentně bývalo pojmem dosti relativním.
Dětství navíc v očích středověkých dospělých končilo s nástupem puberty. Dívky se obvykle stávaly "zletilými" ve 12 letech, chlapci o dva roky později. Od tohoto věku mohly děti urozeného stavu vstoupit do manželství, zatímco jejich vrstevníci z chudých rodin nastupovali do služby u cizích lidí či začínali pracovat ve stejném řemesle jako jejich rodiče. Volba budoucnosti byla pro dospívající jedince značně omezená. Po celý život navíc museli setrvat ve stejné společenské vrstvě, do které se narodili.
Zdroje: www.representingchildhood.pitt.edu, stores.renstore.com, www.economist.com
