Intimní hygiena ve středověku: Lázeň nahradila tzv. počestná francouzská metoda

20. únor 2021 četba na 3 minuty
Parfémy byly ve středověku drahé, lidé si pomáhali přírodními zdroji.

Parfémy byly ve středověku drahé, lidé si pomáhali přírodními zdroji.

Foto: Shutterstock.com

Ještě v raném středověku byla tělesná očista poměrně pravidelnou součástí lidského života, než církev prosadila nový trend: pokud byl člověk opravdu zbožný, měl se vykoupat maximálně dvakrát do roka. Tělesný pach však nevadil snad jen poustevnickým mnichům. Zejména ženy se ho snažily nějak přebít.  

Duchovně založené osoby následovaly příklad svatého Fintána z Clonenaghu (asi 526 - 603), který si údajně dopřál koupel jen jednou ročně po celých 24 let. Církev si osobní hygienu spojovala s marnivostí a možná i s necudnými pohanskými zvyky. Evropské královské dvory se v raném středověku doslova předháněly v okázalosti svých lázní, kde panovník přijímal hosty v rouše Adamově. Například Karel Veliký se pyšnil obrovským bazénem, ve kterém se někdy sešlo až sto mužů dohromady. Co se pak dělo v lázních veřejných, kde se omývaly muži i ženy v jedné místnosti, si můžeme jen domýšlet. Středověcí lidé se každopádně před sebou moc nestyděli. 

Ze 13. století se nám dochovalo následující přikázání jednoho anglického duchovního: "Koupal ses ve vaně se svou manželkou i jinými ženami a viděl jsi je nahé a ony tebe? Pokud ano, měl by ses tři dny postit na chlebu a vodě." (Zdroj: www.medievalists.net)

Ve středověku se lidé před sebou nestyděli, což církev chtěla změnit.Ve středověku se lidé před sebou nestyděli, což církev chtěla změnit.Zdroj: Profimedia.CZ

Středověká města rostla, odpadky a výkaly se kupily v jímkách i na ulicích, a měšťané se k tomu měli přestat mýt. Nevonělo to ani doma ani venku a nevoněli si ani lidé navzájem. Na všudypřítomný zápach se očividně nedalo zvyknout, protože právě v tomto období vzrostla obliba parfémů.

Šlechta si je zpočátku nechávala dovážet z Orientu, později jejich výrobou proslula Francie. Právě odtud se také odvozuje termín " počestná francouzská metoda hygieny" - kontakt s vodou se omezil na bříška prstů před jídlem a pach tělesného potu měly přebít voňavky.

Zdaleka ne každý si však mohl dovolit vůni z Francie. Kdo nepatřil k nejbohatším kruhům, musel si vypomoci bylinami z luk a lesů. Jedny z nejstarších receptů na výrobu domácích antiperspirantů najdeme ve spisu Trotula, který byl sepsán ve 12. století v italském Salermu. Dílo je o to zajímavější, že jeho autorkou byla podle všeho žena jménem Trota. Zřejmě šlo o lékařku, jež se specializovala na zdraví a intimní hygienu žen. Jako příslušnice něžného pohlaví navíc chápala, jak je důležitá pro ženy příjemná vůně těla.

Středověká kresba zachycující italskou lékařku TrotuStředověká kresba zachycující italskou lékařku TrotuZdroj: Wikimedia Commons, By Miscellanea medica XVIII - Wellcome Library, London, CC0

Opocená místa radila otírat bílým vínem svařeným s rozdrcenými listy borůvčí. Na mastné vlasy pak doporučila růžovou vodu, ve které se rozmíchalo několik sušených ingrediencí: okvětní plátky růže, hřebíček, muškátový oříšek, řeřicha a kořen galangalu. Vlasy se měly směsí pokropit a poté vyčesat hřebenem namáčeným do stejné vody. (Zdroj: fleurtyherald.wordpress.com)

Historikové v Trotule nacházejí vliv muslimské kultury, ke které měli lidé v oblasti jižní Itálie mnohem blíže než třeba Středoevropané. Trotiny recepty se nicméně ve vrcholném středověku těšily velké oblibě i napříč Francií a Anglií. Přirozený zápach těla voněl málokomu.

Akční letáky