Existuje hypotéza, že lidský pach se vyvinul v rámci evoluce jako naše ochrana před predátory. Zjednodušeně řečeno – dravec si zapáchajícího člověka nespojí s chutným obědem a půjde se kouknout po něčem jiném. Každý z nás však byl v ZOO v různých pavilonech a stájích, které rozhodně po konvalinkách nevoní, což tuto hypotézu trochu vyvrací (Zdroj: en.wikipedia.org).

Je však možné, že predátor by se středověkému městu vyhnul raději obloukem. S trochou nadsázky jde toto období zjednodušeně označit za "zapáchající". Úroveň hygieny s odezněním antiky prudce klesla a svět se rozdělil na dva tábory. Ten voňavý muslimský a „smradlavý“ křesťanský. Právě církev může za to, že se obecně lidé moc často neumývali. Koupel se považovala za nečistou, voda byla zdrojem různých nákaz a nahota i v domácích podmínkách byla zakázána. Samozřejmě existovaly výjimky, obecně však historici mluví, že periodicita tělesné očisty byla přibližně dvakrát do roka.

Takzvanou "francouzskou hygienu", kdy tělesný zápach překrýváte parfémy, dodržovali zámožní měšťané a šlechta, která si voňavou vodičku mohla dovolit (Zdroj: www.vagabondjourney.com/french-hygiene-and...). Chudí se museli spoléhat na selský rozum a bylinky. O boji s pocením píše také lékařská kniha z 12. století, nazvaná Trotula ze Salerma. Kniha obsahuje část určenou ženské medicíně, a právě zde je recept na antiperspirant jménem Trota.

Jeho výroba je jednoduchá. Zahřejete bílé víno, přidáte rozdrcené listy borůvčí a povaříte. Směs přecedíte přes čisté plátno a necháte vychladnout. Vinné kyselinky redukují množení mikrobů, které se živí lidským potem a produkují odpad. Právě ten je hlavním důvodem nepříjemného zápachu. Listy borůvčí působí jako adstringent (látka nebo přípravek, který spojuje nebo stahuje tělesné tkáně a je účinný při zastavení toku krve nebo jiných sekretů), zužující cévy a snižující vyměšování. Po vychladnutí pak stačí opocená místa pravidelně otírat hadříkem a nepříjemný zápach tak snížit na minimum.