„Na jedno" se chodilo již v 11. století. K rozšíření středověkých hostinců však došlo o století později. V té době se rozlišovalo mezi krčmami svobodnými a úročnými. Svobodné zařízení nemuselo odvádět vrchnosti poplatek. Často tak pohostinství budovali rychtáři. Úročné krčmy byly většinou pod záštitou šlechticů, kteří je pak pronajímali.
Středověká krčma
Městské a vesnické krčmy sloužily především k občerstvení, posezení a debatě se sousedy. Společně s kostelem byly nejdůležitějšími místy v obci. Zájezdní hostince pak byly určené především pocestným a formanům. Stály na křižovatce cest nebo před branami měst. Zde se mohli cestující nejen občerstvit, ale také vyspat či využít služeb nevěstky. Zde se však často zdržovali i zlodějíčci. Spoléhali se na fakt, že je cizinci nepoznají. Dochovaly se dokonce i záznamy o tom, že samotný hostinský byl vedoucím skupiny lapků, kterým ve svém podniku poskytoval zázemí.
Většinou šlo o nehostinné místo s malými okny, zadýmené od otevřeného ohně, se špinavými miskami a stoly.
Mezi typické zákazníky patřili chudobnější rytíři, řemeslníci, sedláci, měšťané, studenti, ale také duchovenstvo nebo lidé na samotném okraji společnosti. Panovníci, aristokraté nebo ženy většinou do hospod nechodili. Většinou šlo o nehostinné místo s malými okny, zadýmené od otevřeného ohně, se špinavými miskami a stoly. Výjimkou také nebyly bitky nebo vraždy z opilosti.
Hazard na každém kroku
Krčmy vykonávaly také funkci jakéhosi tržiště v době, kdy se nekonal oficiální trh. Lidé si zde mohli vyměnit zboží nebo zakoupit například chléb či sůl. V době konání trhů si zde zase prodejci mohli uskladnit zboží nebo přespat.
Osazenstvo hostinců posilněné alkoholem si také chtělo hrát. Nejoblíbenější kratochvílí byla hra v kostky, často v její hazardní formě. Ta však pochopitelně přitahovala různé falešné hráče, kteří se snažili ošidit co největší počet připitých lidí. Další hrou, jež se hrála ve středověkých krčmách, byly karty. Na konci 15. století byly rozšířeny ve všech vrstvách obyvatelstva.
Co se jedlo a pilo
„Slanou rybu, uzené vepřové, žalostnou polévku dostanete, dvanáct v jedné míse, v lázních bez místnosti s krbem, o pivu a chlebu, uslyšíte jen náramný hluk. A k tomu bude ubrus zle vypraný, mastný a bídný, černý jak vrána, někdy i k stolu přibitý, aniž jej vymění, pokud je na něm znát barvu,” stěžoval si roku 1397 jedenapadesátiletý vyslanec vévody orleánského, básník Eustache Deschamps na jedno pražské pohostinství. Očividně navštívil krčmu, která nebyla určená jeho postavení. Služby se totiž lišily podle toho, jakým zákazníkům byl podnik určen.
Chudší návštěvníci jedli nejčastěji různé obilné kaše připravované nasladko i naslano, placky pečené v peci a luštěniny. Hrách se podával se slaninou nebo s rozinkami a medem nebo naklíčený a opražený. Bohatí pocestní si nejčastěji dopřáli maso. Konzumovaly se ryby, slepice, husy, jehněčínebo ptactvo či drobná zvířata jako raci, žáby, veverky a ježci. Maso se dochucovalo bylinkami. Šlo zejména o chmel, šalvěj, petržel, mátu, mateřídoušku, kmín, šafrán, anýz, tymián, majoránku, saturejku, libeček a kopr. V nabídce také nechybělo mléko a výrobky z něj. Chléb a maso se krájelo nožem, polévky a kaše se jedly lžící.
Nejčastějším nápojem bylo pivo. Méně zámožní pijáci pili řídké a méně kvalitní, bohatí si mohli dovolit lepší „husté“ pivo. Na stolech také nechyběly džbánky s vínem. Dochucovalo se medem a kořením.
Zdroje:
www.pivovary.info, www,.eurozpravy.cz, www.haccp.estranky.cz, www.stoplusjednicka.cz
