V raném středověku profese erudovaného lékaře v podstatě neexistovala. Při klášterech vznikaly špitály, ve kterých nemocní nacházeli přístřeší. Ačkoli mnozí mniši překládali díla byzantských a řeckých autorů, jejich léčba se často omezila jen na modlitby za spásu pacientovy duše. Rostlo však i povědomí o léčivých bylinách.

V těch se na základě zkušenosti vyznaly také moudré venkovské báby, které asistovaly při porodech a poradily i v případě nejrůznějších neduhů.

"Vezmi stejné množství cibule, česneku, vína a býčí žluči, smíchej je v mosazné misce a nech devět nocí stát. Směs natírej na oko pírkem," píše se v lidovém receptáři pocházejícím ze středověké Anglie. Zrovna tato mast mohla podle dnešních vědců úspěšně léčit zánět spojivek, protože se přes svůj odporný zápach chlubila výbornými antibakteriálními účinky.

Pokud se však někdo snažil vyléčit tukem z tlusté kočky, ve finále byl odkázán jen na svůj imunitní systém.

"Vezmi tlustou kočku, dobře ji očisti, vykuchej a naplň ji nádivkou z ježčího a medvědího tuku, pryskyřice, šalvěje a panenského vosku. Peč ji jako husu, sbírej tuk a potírej jím pacienta," zněl návod na léčbu angíny.

Se vznikem prvních univerzit se od 12. století v Evropě začaly objevovat osoby s lékařským vzděláním, bylo jich však jako šafránu a sloužily prakticky jen u dvorů králů a nejbohatší šlechty. Jejich léčebné metody navíc nebývaly o mnoho modernější než masti venkovských bab. Pouštění žilou, trepanace či předepisování rtuti a arzenu mohlo mít ve finále dokonce mnohem horší následky.

Není divu, že pacienti nemívali k lékařům valnou důvěru. "Vím, že je vaše lože obklopeno doktory, a přirozeně mě to znepokojuje. Své umění se učí na naše náklady a naše smrt je pro ně jen zkušeností," napsal okolo roku 1350 nemocnému papeži Klementovi VI. jeho přítel.

Chudší měšťan, který si nemohl dovolit platit lékaře, v případě nemoci či úrazu zašel za lazebníkem, holičem či katem, jejichž vedlejším řemeslem bývalo i hojení ran a narovnávání zlomenin. Nižší společenské postavení bylo ve středověku z tohoto pohledu vlastně výhodou - chudším pacientům nehrozilo, že budou nuceni pojídat kozí bobky smíchané s medem, jež lékaři předepisovali králům trpícím pakostnicí.