Jaka byla hygiena, tresty a pravidla ve středověkých klášterech

Mniši to ve středověku neměli jednoduché

Mniši to ve středověku neměli jednoduché

Foto: profimedia

Život ve službách Boha nebyl (a stále není) procházkou růžovým sadem. Středověcí mniši na tom byli nejhůř: spoustu striktních pravidel, žádné potěšení a osobní hygiena pouze třikrát do roka.

Skromnost, oddanost a bič

Mnoho mnichů paradoxně do řádu nevstoupilo proto, že by v Boha věřilo, ale spíš z donucení. Z velké části o tom rozhodovala chlapcova rodina. Pakliže se jednou ocitl v mnišském společenství, bylo těžké, ne-li nemožné z něj odejít.

Pravidla mnichů se řád od řádu lišila, všechna si ale zakládala na chudobě, skromnosti, mlčenlivosti, pracovitosti, celibátu a absolutní oddanosti Bohu. Například augustiniánský řád nutil mnichy k osmi společným bohoslužbám denně, jež začínaly v noci a končily se západem slunce.

Veškerá neposlušnost či nedodržování kanonického řeholnictví se náležitě trestaly. Velikost prohřešku určovala, zda bude mnich zpívat žalmy vkleče nebo bude tvrdě zbičován. I za to, že se mnich modlil málo nebo že nečetl, když ostatní vstřebávali vědomosti, se mohl dostat do velkých potíží.

Duško Popov byl za války dvojitým agentem, důvěřovali mu jak Britové, tak Němci.

Duško Popov: Předobraz Jamese Bonda výrazně zasáhl do dějin druhé světové války

Maso nikdy, z vajíček žloutky

Přísná pravidla se vztahovala i na jídlo. Mnich jedl víceméně zeleninu a chleba, maso výjimečně. Například tibetští mniši, jejichž stravovací návyky se za celá staletí skoro nezměnily, si dopřávali syrovou zeleninu a ovoce, z živočišných produktů konzumovali pouze sýr a vajíčko bez bílku, masa se ani nedotkli. Neposlušný mnich nedostal ani to skromné množství jídla. Zavřeli ho do jeho soukromé cely a nechali ho o chlebu a vodě, a to i na dlouhé dny až týden.

Středověk páchl, alespoň tak se to traduje. Kus pravdy na tom opravdu jde; náboženství hlásala, že hygiena a čistota jsou hřích, zatímco špína znak zbožnosti. Mniši na to doplatili nejtvrději, protože jim bylo svoleno koupat se pouze třikrát do roka – před Vánoci, Velikonoci a svatodušními svátky. A i obyčejné koupání má svá striktní a neporušitelná pravidla.

Ženy v dobách královny Viktorie

Absurdní manželská pravidla, která musely dodržovat ženy ve viktoriánské Anglii

Koupel jako životní zpestření

Mniši se nejdříve svlékli v jedné místnosti a koupat se odešli do druhé. Zvídavým pohledům bránily závěsy. Mniši se kropili studenou až vlažnou vodou, pokud se chtěli sami oholit, měli většinu roku smůlu – břitva byla k dispozici pouze v určité svátky, její nedostupnost měla zamezit případným poraněním. Některé kláštery ale hladce oholené mnichy vyžadovaly, a proto najímaly civilní holiče.

Na koupele se mniši vždy těšili; byly jedním z mála zpestření celoživotní rutiny a na několik dalších dní se mohli znovu cítit jako lidé, než se zase ušpinili.

Radiové dívky

Radiové dívky: Každý tah štětcem byl pro americké dělnice krokem k smrti

Akční letáky