Zdroj: Profimedia.cz
Na intimní život manželů ve středověku dohlížel rychtář: Jak probíhaly kontroly?
Ve středověku dostalo sexuální chování jasná pravidla. Sepsali je učení teologové, potulní mniši nebo kněží. Je tedy jasné, že byla velmi přísná. Intimní život manželů tak byl pod dohledem církevních autorit. Občany mohl navíc kontrolovat rychtář.
Středověcí myslitelé se mravností hojně zabývali. Církevní pravidla byla jasná. Lidé se měli co nejvíce vyhýbat nahotě, pohlavní styk měl probíhat pouze po tmě a jen za účelem plození potomků. Žena měla být pasivní, ležet na zádech a modlit se. Styk se také nesměl provozovat v tzv. zakázaných obdobích, což bylo zpočátku více než 250 dní v roce.
Zdroj: Gentile da Fabriano / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/
Tomáš Akvinský, katolický filosof a teolog scholastické tradice upozorňoval, že milování je povoleno pouze za splnění třech podmínek. Bude-li provedeno správným způsobem, se správným partnerem a za správným účelem. Vše ostatní bylo považováno za hříšné. Toto „počestné spaní" také mohl kontrolovat rychtář.
Kontrola počestného spaní
„Tady je staroměstské právo, kontrola počestného spaní, okamžitě otevřete," ozvalo se za těžkými dveřmi zajištěnými závorou. Dva nazí lidé schovaní pod lehkou pokrývkou se na sebe vyděšeně podívali. „Pojď," zašeptala dívka a s tichým klapnutím otevřela tajné dveře zakryté tmavou látkou. Objevila se malá chodba. „Vede to do kuchyně a na dvorek. Schovej se v chlívku," dala svému milenci jasné instrukce. Poté se oblékla a s vrznutím nadzvedla závoru. „Kde je?" zeptal se rychtář. „Kdo?" zamrkalo děvče nevinně a usmálo se. Biřici začali prohledávat pokoj. Nic však nenašli. Rychtář zaklel. „Však já tě jednou chytnu. Celý den pak budeš trpět na pranýři," zavolal už zpoza ramene. Žena si oddychla. Seběhla po schodech a zavolala do tmy. Záhy se vyrojil její milenec. „Dnes jsme měli štěstí. Rychtář je manželův bratranec, určitě ho poslal on. Trouba jeden starý," odfrkla si znechuceně. Copak její dvacetileté tělo touží po padesátiletém, věčně opilém kupci?
Pokud by rychtář mladý pár nachytal, čekal by je trest. Záleželo však za jakých okolností k nevěře došlo. Manžel cizoložnice mohl požadovat pokutu, vězení, vyhnanství, ale také její smrt. Běžná byla tzv. ulička hanby, kdy žena musela projít davem, který ji zahrnoval urážkami a házel na ni shnilou zeleninu a ovoce. Pak byla připoutána k pranýři. Pokud milenec přísahal, že mezi nimi k ničemu nedošlo, byl očištěn. Proto rychtář prováděl kontroly počestnosti především tehdy, když ho někdo oslovil a za dozor mu zaplatil nebo jen tak „na oko", aby splnil povinnost církvi.
„V příslušném dni, kdy měla kontrola proběhnout, poslal rychtář hlášku většině žen ve městě. Ty ho pak odměnily, když pekly sladké koláče," vysvětluje historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Podle něj středověká církev dokázala nad nevěrou zamhouřit oko. Dokonce se na jednom koncilu řešilo, kolik milenců může žena mít, aby byla stále spasena. „Došel k číslu čtyřicet," říká historik. Záleželo však také na samotných zástupcích církve. Někteří byli pragmatici, kteří intimní život lidí chápali. Na druhé straně stáli tzv. ženobijci, jež zatracovali jakoukoli slast.
Středověká mravnost
O intimní život manželů se však zajímali také lékaři. Například francouzský doktor Symphorien Champier sepsal v roce 1503 příručku La nef des dames vertueuses neboli Loď ctnostných dam, podle níž se všechny zástupkyně něžného pohlaví měly řídit, pokud chtěly počít potomka a neohrozit své a manželovo zdraví.
Podle ženatého lékaře se měly intimnosti provádět pouze na jaře, protože je teplé a vlhké anebo v zimě. Nejhorším obdobím měl být podzim. Důležité také bylo, aby muž nebyl najezený. Způsobil by si tak bolest kolenou a zácpu. Champier varuje před příliš častým sexem. Ten prý dokáže poškodit nervy, žaludek, urychluje stárnutí, vypadávání vlasů a zhoršuje zrak. Intimnostem by se také měli vyhnout „ti, kteří jsou sušší a mají hubené tělo."
Jak to však bývá, za zavřené dveře nikdo nevidí. Můžeme tak předpokládat, že naši předci si z podobných doporučení nebo církevních nařízení těžkou hlavu nedělali. „Lidé se trápili jen tím, co je mohlo zabít. Manželství mělo především funkci ekonomickou. Nad poklesky se uměli usmát a život šel dál," míní Vondruška.
Zdroj:
www.stoplusjednicka.cz, www.kafe.cz, www.marianne.cz, www.globe24.cz
