Byli lidé ve středověku hloupí primitivové? Čemu vlastně věřili?

Víra byla ve středověku rozšířená, ale eixstoval i spekticismus a ateismus.

Víra byla ve středověku rozšířená, ale eixstoval i spekticismus a ateismus.

Foto: matrioshka / Shutterstock.com

Středověké důkazy podporují obecnou zásadu, že náboženské pochybnosti jsou neodmyslitelnou součástí víry. Všichni si mylně myslíme, že ve středověké Evropě byli všichni věřící a náboženství bylo jediným platným „zákonem“. Jenže ono tomu tak není. Situace sice nebyla stejná jako dnes ani stejně benevolentní a volná, ale rozhodně ne všichni byli věřící. Nejen že o náboženství pochybovali, ale dokonce se objevovali i ateisté.

Samozřejmě, že křesťané nebo příslušníci menších židovských a muslimských komunit přijímali svou víru přijímali bez otázek, což ovšem nemůžeme brát jako dogma. O tom, jak bylo náboženství a víra pojímány, píše ve své studii John Edwards, který zkoumal španělskou "knihu prohlášení". Tento dokument obsahuje 444 prohlášení jednotlivců z let 1486-1502 o různých náboženských deliktech.

Na dokument o síle a konání španělšké inkvizice se podívejte zde:

Zdroj: Youtube
 

Jak se lidé proti víře proviňovali?

Kniha prohlášení ukazuje, že proti víře se proviňovalo velmi široké spektrum lidí, od dělníků až po šlechtice či faráře či řeholníky. Inkvizitoři dle záznamů nejčastěji hledali problémy spojené s lidmi, kteří konvertovali, nejčastěji s Židy, kteří konvertovali ke křesťanství. Jejich výpovědi však ukazují na to, že zde byly poměrně časté útoky na křesťanství nebo konkrétní aspekty církevního učení, ale nechyběl ani humor a zesměšňování, obscénnosti, materialismus, víra v jiná náboženství i magii. Záznamy obsahovaly také obvinění osmi mužů a jedné ženy kvůli jejich přesvědčení, že křesťanství není jedinou cestou ke spáse.

I když víra byla ve středověku velmi rozšířená, objevoval se i skepticismus a ateismus.I když víra byla ve středověku velmi rozšířená, objevoval se i skepticismus a ateismus.Zdroj: Mariia aiiraM / Shutterstock.com

Kniha obsahuje i konkrétní výroky, které na nás dnes působí úsměvně. Například Edwards zmiňuje, že klerik Diego Mexias v Arandě kolem roku 1485 prohlásil, že "neexistuje nic jiného než se narodit a zemřít, mít milou přítelkyni a dostatek jídla" a že neexistují věci jako nebe a peklo.

Podobné materialistické názory byly poměrně časté a běžné. "Přísahám Bohu, že není duše," zaznělo. Dle dnešních kritérií mohli být zesměšňováni i svatí a jeden z nejzajímavějších zaznamenaných komentářů pronesl Diego de Barrionuevo, v roce 1494 řekl: „Přísahám Bohu, že toto peklo a ráj není nic jiného než způsob, jak nás vystrašit, jako když lidé říkají dětem: Strašidlo tě dostane". 

I ve středověku se vědělo, že Země není placka.

Vážně si lidé ve středověku mysleli, že je Země placatá? Nesmysl, bylo to jinak!

Víry a konvertité

Kniha prohlášení také hovoří o různých náboženstvích, od ateistů stejně posměšně, jak se traduje i v novodobých vtipech. Jedna žena roku 1488 prohlásila, že "dobrý Žid bude spasen a dobrý Maur v jeho zákoně, a proč by je jinak Bůh stvořil?". Existují záznamy o humorných diskusích mezi Židy a křesťany i vyznavači dalších náboženství. Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy konvertité srovnávali svou bývalou židovskou víru s křesťanstvím a shledávali ji nedostatečnou.

Dílo Johna Edwardse není jediným příkladem, který historici odhalili a které ukázalo, že středověcí křesťané dokázali projevovat skepsi a dokonce nedůvěru vůči názorům a praktikám prosazovaným katolickou církví a jejími představiteli. 

Jak jsme tedy řekli na začátku, náboženské pochybnosti jsou neodmyslitelnou součástí víry. Ač tehdy ateismus nebyl v šestnáctém století nebo dříve vůbec možný, zdá se, že to neplatí o náboženském skepticismu. Dodnes ale nevíme a bude těžké dokázat, odkud tento postoj ve středověku vznikl.

 

Zdroje:

brewminate.com/religion-in-medieval-europe/, www.medievalists.netwww.thehistorycat-world.com