Zdroje: nicholasrossis.me, www.bustle.com
Mýtus o prudérním středověku se zřejmě zrodil z představy, že křesťané od začátku kázali zakrývání intimních tělesných partií, jak to učinili už Adam a Eva po vyhnání z ráje. Římsko-katolická církev se přitom původně nahotou nijak nezabývala, oblečení sloužilo spíš jako výraz příslušnosti k určité společenské vrstvě, než aby bylo povinnou výbavou člověka vstupujícího na veřejné místo.
Jistěže se neslušelo, aby někdo vešel nahý do kostela. Avšak co se dělo mimo svatostánek, nechávalo duchovní osoby chladnými. V raném středověku byli lidé zvyklí tančit nazí, umývat si těla ve veřejných lázních nebo třeba zasednout v krčmě k večeři tak, jak je Pánbůh stvořil, zatímco se jejich šaty sušily u ohně. A vydrželo jim to až do 15. století.
Žádný důvod ke studu
Uvolněný přístup k obnaženému lidskému tělu přitom nebyl jen pozůstatkem pohanství a antické kultury. Nahota byla v křesťanské filosofii považována za symbol duchovní čistoty a upřímnosti, zatímco oblečení zavánělo sociální diferenciací a přetvářkou.
Potom tu byl také aspekt ryze praktický: většina chudých lidí měla jen jedny šaty, a ty rozhodně nesměly být ušmudlané a páchnoucí. Pravidelně se praly. V mezičase, kdy se máchaly v potoce a sušily ve větru, se jejich majitelé nijak nezakrývali, protože jednoduše neměli čím.
Parní lázně ve 13. století
Šaty se běžně odkládaly i na noc. Chalupy v té době ještě nebyly nijak členité, obvykle šlo o jedinou místnost, kde spala celá rodina na jedné hromadě včetně čeledi, zahalena do pokrývek a kožešin. Za přítomnosti sloužících a dětí hospodář s manželkou plodili další děti a nikdo se nestyděl. Šlo o přirozenou věc. Naprosté soukromí při milostném aktu ostatně nebylo vyžadováno ani šlechtou, která si někdy zvala do ložnice hudebníky, aby akt lásky podbarvili líbeznou melodií.
Změnu ve vnímání nahoty přinesla teprve reformace. Reformátoři se předháněli ve vytváření nových pravidel, jakými by se měla věřící společnost řídit, a katolická církev byla nucena přehodnotit některé své doposud laxní postoje, snad aby vedle protestantské konkurence nepůsobila příliš bohémsky.
Ňadra ano, kotníky ne!
Někdy mezi 16. a 17. stoletím v Evropě zcela zanikly veřejné lázně a nahota se stala tabu. Zpočátku ale nebylo jasné, které tělesné partie by se vlastně měly zakrývat. Dámy na francouzském dvoře například halily do látky vzorně celé tělo - kromě ňader. Dekoltem odhalujícím celý hrudní koš šokovala jistého zahraničního velvyslance i anglická královna Alžběta I, která jinak proslula anglikánskou prudérností.
Zvyk zakrývat tělo od kotníků po bradu se ujal teprve v 19. století, což je už novověk jak vyšitý. Vidíme tedy, že odmítavý přístup k nahotě se nezrodil ve středověku, nýbrž v době zcela nedávné. Bikiny a nuda pláže v tomto smyslu nepředstavují žádnou přelomovou revoluci, ale jen návrat lidského ducha o pár set let zpět.
