Podle křesťanských církví nahé tělo svádí ke hříchu a rozhodně by se nemělo vystavovat veřejně. Své intimní partie si ostatně zakryli už Adam a Eva, když ochutnali zakázané jablko. Historicky však katolická církev v raném středověku nebyla vůbec tak prudérní, jak bychom očekávali, a zahalování nijak důsledně nevyžadovala.
Pro církevní hodnostáře snažící se šířit v Evropě křesťanskou víru bylo už tak poměrně problematické vysvětlit pohanům, že nemohou mít čtyři manželky a že by dívky měly vstupovat do svazku manželského neposkvrněné. To, že si někdo v hostinci odložil ke kamnům mokré svršky a zasedl k večeři zcela nahý, byl naprostý detail, který neřešili.
Prostí lidé ve středověku ostatně nevlastnili mnoho oblečení - většinou si museli vystačit s jedním. Pokud se zrovna pralo a sušilo, pohybovali se okolo nazí a nikomu to nevadilo.
Stejně tak v rouše Adama či Evy uléhali ke spánku poutníci na cestách, a to i přesto, že ženy a muži přespávali ve společných postelích pod jednou přikrývkou.
Oblečení bývalo spíše výrazem sociálního postavení, než aby chránilo své nositele před pokušením. Dokonce i gotika, která přinesla cudnou módu zahalování až ke krku, zdůrazňovala smyslnost ženských křivek nanejvýš přiléhavými šaty. Ve 14. století se už postupně objevovaly hlubší výstřihy a v renesanci z nich rovnou vykukovala celá ňadra. Mnohé dámy z lepší společnosti si bradavky přibarvovaly zdravíčkem, stejně jako si dnes ženy zdůrazňují tváře či rty.
Pohoršující nebylo ve své době ani renesanční a barokní umění, přestože bychom jeho motivy z dnešního pohledu mnohdy mohli označit za pornografické. V moderním světě není výjimkou, že se reprodukce slavných děl z této doby cenzurují. V Kalifornii byla například v roce 1939 vztyčena kopie Michelangelova Davida, jehož genitálie zakrýval fíkový list. Davidova reprodukce v německém Duisburgu se dokonce v roce 2012 stala útokem vandalů, kteří jí kvůli prudérním předsudkům pohlavní orgán rovnou odsekli. Člověk vrcholného středověku by něco takového zřejmě nepochopil...
