O právu první noci se mluví po tisíce let. První zmínka o něm byla již v Eposu o Gilgamešovi a jeho praktikování mělo dojít vrcholu ve středověké Evropě (Zdroj: www.britannica.com/topic/Epic-of-Gilgamesh). Řada historiků se na toto téma zaměřila a zjistila překvapující věc. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se tato praxe ve skutečnosti vůbec odehrávala. Nebyl zaznamenán ani jeden dobře zdokumentovaný incident ani jméno jediné oběti.

Dalo by se tvrdit, že poddané ženy nebyly vůbec důležité a sem tam podobný akt by se ztratil mezi horšími událostmi, jako byly války nebo hladomor. I když rolníci nebyli žádní vojáci, fakt, že by si jejich pán bral do postele jejich dcery, by asi těžko nesli a šlechtice by mohli snadno odstranit (Zdroj: www.historyonthenet.com). O tom a o možných nemanželských dětech by se v kronikách už asi psalo. Podobné záznamy ale historikové nenašli.

Brutální znásilnění a ponížení poddaných se sice v historii odehrávalo, právo první noci však přetrvává ve fantazii spisovatelů. Tehdejší autoři tak přidávají na dramatičnosti jinému právu, jímž byla povinnost zaplatit poplatek za udělení povolení k sňatku. Tento požadavek se nazýval culagium a sloužil v některých případech jako splatná daň, když se nevolnická dcera provdala za muže, jenž nebyl z pánova panství. To bylo jediné pravidlo, které museli poddaní dodržet.

V otázce práva první noci je třeba vzít do úvahy i přenos pohlavních chorob a logistiku (Zdroj: www.straightdope.com). Pokud by se šlechtic nějakou nemocí nakazil, vesele by ji roznášel po celém panství. Nemoc by se pak rozšířila i na muže, kteří zajišťovali obživu jemu samému. Navíc jezdit od vesnice k vesnici, jen aby uplatnil své právo, by bylo velmi časově náročné a výsledkem by pravděpodobně byla řada „tajných“ svateb nebo útoky z řad otců a manželů.