Zdroj: Thomas Mucha / Shutterstock.com
Středověcí lidé spali jinak než my: Měli první i druhý spánek. Bylo to zdravé
Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, jak se spalo ve středověku? Novodobá studie ukázala, že ve středověku lidé obvykle spali ve dvou nočních periodách. Samozřejmě, že neměli elektřinu a měli naprosto jiný životní styl, takže chodili spát „se slepicemi“ a s prvním kohoutím zakokrháním vstávali, aby co nejvíce využili denního světla.
Této problematice se věnuje kniha Rogera Ekircha At Day's Close: Ekir, Noc v dobách minulých. Ukazuje, že do doby elektřiny chodila většina lidí spát kolem západu slunce a skutečná doba spánku měla dvě fáze – první a druhý spánek. Co to znamená?
Na dokument o historii spánku se podívejte zde:
První a druhý spánek a rozdíl mezi nimi
První i druhá fáze spánku trvaly stejně dlouho. Člověk kolem půlnoci vstal, hodinu bděl, a pak se zase vrátil ke spánku. Tyto doby ale nebyly vždy ve stejném čase. Čím později v noci šli lidé spát, tím později se po počátečním spánku probouzeli. A pokud šli spát po půlnoci, mohli se probudit až za svítání.
Během hodinové pauzy mezi prvním a druhým spánkem se lidé nejčastěji pomodlili během matiné, která obvykle připadala na druhou až třetí hodinu ranní, studovali nebo se věnovali souloži. Právě soulož byla dokonce doporučována - francouzský lékař Laurent Joubert označoval tuto dobu za čas, kdy mají lidé ze soulože „větší požitek" a "lépe se jim to daří".
Ne všichni spali ve dvou obdobích, existovali i tací, kdo spali stejně jako my, celou noc. Jednalo se však, podle knihy, spíše o zvyk ze starověku, kdy lidé chodili spát a spali celkem sedm až devět hodin.
Zdroj: Profimedia.CZ
Děti, mniši a ti druzí…
Navíc se ukázalo, že někteří středověcí lidé měli odlišné spánkové návyky. Například dětem se doporučovalo spát celou noc, devět nebo deset hodin v kuse, což však bylo pro velmi malé děti složité, ba nemožné, stejně jako je tomu dnes.
Kromě dětí spali jinak i středověcí mniši, kteří podle Řehole svatého Benedikta chodili spát kolem sedmé hodiny večerní a na matiné vstávali kolem druhé hodiny ranní. Benediktini přitom už spát nechodili, ale mohli si zdřímnout přes den, ostatní mniši pak měli dvě fáze spánku. Někteří mniši byli v pokušení nevstávat z postele, protože se báli démonů.
Zdroj: Profimedia.cz
Jak spát? I to hraje roli
Přirozené noční probuzení nebylo rutinním důsledkem narušeného nebo přerušovaného spánku. Lékařské knihy z 15. až 18. století doporučovaly spáčům, aby pro lepší trávení a klidnější odpočinek leželi během prvního spánku na pravém boku a prvním spánku se otočili na levý bok.
Terminologie prvního a druhého spánku se držela až do 18. století. Místo sousloví "první spánek" se více používaly termíny "rozsvěcení svíček", "mrtvá noc" nebo „kohoutí hodina“.
Jak se tedy ukazuje, přestože měli ve středověku lidé jiné spánkové návyky, měli stejné problémy spojené se spánkem jako my. Trpěli nespavostí, přílišným spánkem, a dokonce i náměsíčnosti. Jistě se ale shodneme na tom, že kvalitní spánek je nesmírně důležitý a je jednou z hlavních věcí, která nám zajišťuje i kvalitu života.
Zdroje:
