Mnozí lidé ve středověku spali vsedě. Neměli jinou možnost

Dříve lidé běžně spali v polosedě. Ilustrační foto mnicha.

Dříve lidé běžně spali v polosedě. Ilustrační foto mnicha.

Foto: Profimedia

Jen stěží si dnes umíme představit, že spánek v leže v posteli si ve středověku dopřávali jen lidé vyšší střední třídy a bohatí. Těm nechybělo ani povlečení nebo závěsy, aby si noc prodloužili. Služebnictvo se pak většinou zahřívalo oděvem, který měli a ti nejchudší často museli spát dokonce vsedě.

I když my dnes spaní v ložnici považujeme za samozřejmost, ve středověku byla samostatná místnost na spaní luxusem, který si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Postel s matrací, prostěradlem, přikrývkami, baldachýnem, závěsy atd. byla nejdražším kusem nábytku ve většině domácností a často se uváděla v závěti. V tom, jak spali, ale i kde a s jakým vybavením, spočívala samozřejmě i kvalita spánku. Podívejme se na to, jaké byly rozdíly.

Na zajímavé i úsměvné video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Boháči spali pohodlně a v ložnici

Například královna Alžběta měla velkou postel, ale její dvorní dámy spaly na slaměných paletách na podlaze její komnaty, a to i přesto, že ve svých domech měly pěkné postele s peřinami i těžké plátěné matrace vyplněné vlnou, slámou nebo mechem.

Král Jindřich VIII. měl slaměnou matraci, která se měnila každý den.

Většina matrací – i u bohatých – se však měnila jen jednou ročně. I proto se pak v matraci usazovala nejrůznější havěť - vši, blechy a štěnice byly ale běžnou součástí života, bez ohledu na společenský stav.

Také bohatí statkáři si mohli dovolit lepší spánek, většina z nich k tomu ale neměla extra ložnici, ale spali v dnešním obývacím pokoji, což byla místnost, kde se dělo vše. Dokonce i hostům bylo někdy nabídnuto místo na společné posteli u ohně.

Pinterest

Spaní chudých

Chudší vrstvy obyvatel pak spali většinou na kamenných deskách pokrytých tenkou matrací ze sena nebo rašelinového mechu. Stejně chudá byla i jejich obydlí, kde byl většinou ve středu místnosti rozdělán otevřený oheň. Tmu odpovídal i vzduch v nevětrané místnosti, kde se ráno na oknech vlivem různých teplot srážela voda. V místnosti nebyly neobvyklé nečistoty a stopy od drobných ptáků, myší a hmyzu.

Středověký spánek měl dvě fáze.

Středověcí lidé spali jinak než my: Měli první i druhý spánek. Bylo to zdravé

Spánek vsedě

Spánek vsedě nebyl ale omezen jen na chudé. Naopak i v postelích lidé spali v sedě. Byly totiž malé a často navržené se sklonem pro záda a s oporou pro kolena, což se podobalo spíše spaní v polohovacím křesle. Navíc boháči si pak dopřávali podhlavníky.

Jednalo se o jeden dlouhý polštář umístěný u hlavy, tzv. podhlavník, který byl přikrytý prostěradlem. Podhlavníky měly lidem poskytnout oporu při sezení v posteli, zabránit padání polštářů, a hlavně izolovat hlavu od studených kamenných stěn. Na podhlavníku byly pro každého spáče další polštáře.

Vsedě tak spali i bohatí, chudáci si často ustlali jen na zemi, a o luxusu postelí, matrací a dalších vymožeností si mohli nechat jen zdát, stejně jako o osmihodinovém spánku, který je dnes tolik doporučovaný.

 

Zdroje:

stores.renstore.comwww.npr.orgwww.medievalists.net