Co je psáno...
Dnes se při cestě k oltáři nevěsta drží po pravici svého muže, dřív chodila z druhé strany. Důvod byl prostý. Ve středověku nebyly svatby kratochvílí, ale ekonomickým kalkulem a všichni museli být ve střehu. Ženich chtěl mít volnou pravou ruku, aby mohl popadnout meč a chránit svou budoucí ženu. Záda mu kryl i svědek. Jeho místo zaujímal nejzdatnější bojovník. Měl na sobě brnění a byl po zuby ozbrojený. Únosy nevěst byly v té době na denním pořádku a bylo požadováno tučné výkupné. Zvyk přežil dodnes, ale s nevěstou už se jedná jako v rukavičkách.
Mohlo se stát, že od chvíle podpisu smlouvy o sňatku se společenská situace jedné rodiny změnila a druhá chtěla pro jistotu od dohody ustoupit. Neměla by z toho prospěch ani peníze. Pokud už lidé vstoupili do manželství a po čase se rozhodli pro jeho ukončení, čekalo je setkání s papežem a často i několikaletý soudní proces.
Den D
Svatební den tak, jak ho známe dnes, nemá se středověkou skutečností nic společného. Novomanželé měli své příbuzné za zády a museli se ze všeho zpovídat.
Ženy podstupovaly potupnou kontrolu panenství, aby se předešlo narození nemanželského dítěte. Zkušenosti s tímto ceremoniálem, při kterém se zástup bab musel přesvědčit o nevěstině čistotě, měla i Eliška Přemyslovna před sňatkem s Janem Lucemburským.
Po obřadu se všichni odebrali do ložnice novomanželů a přihlíželi chystání k pohlavnímu styku. Těsně před ní se příbuzní odebrali do vedlejší místnosti a bez jediného slova poslouchali přes zeď. Muž jim po aktu přišel oznámit, jestli se zadařilo. Musel se přiznat i k neúspěchu a čelit potupě. Často muže totiž zradila nervozita, stres nebo absence zkušeností. Nebyla-li nevěsta spokojená, mohla z manželství vycouvat. V případě mužovy neplodnosti ale měla smůlu a musela v manželství zůstat.
Sňatky dětí
K dohodě o sňatku docházelo v prvních měsících života dětí, na zásnuby si ale musely 7 let počkat. Existovala spousta pravidel, která se nesměla porušit. V našich končinách dosahovaly dívky dospělosti kolem dvanáctého roku života. Tou dobou většina z nich měla menstruaci a mohla se muži oddat se vším všudy. Porušilo-li se některé z nařízení a došlo k dřívejším zásnubám nebo svatbě a tělesnému kontaktu namísto pouhého zalíbení, byly všechny smlouvy, obřady a smlouvy neplatné.
Karel IV. byl jednou z výjimek a Blanku z Valois si díky papežově libovůli mohl vzít už den po svých sedmých narozeninách. Dalších sedm let žili v odloučení. Setkali se znovu jako čtrnáctiletí a rovnou podstoupili první milostnou zkušenost.
