Krutá logika středověkých trestů: Za žhářství upálení a ženy většinou nevěšeli

2. srpen 2020 četba na 2 minuty
Ve středověku mohl být člověk oběšen za pouhou krádež.

Ve středověku mohl být člověk oběšen za pouhou krádež.

Foto: Profimedia.CZ

Trestní právo v českých zemích po dlouhá staletí nemělo oficiální závaznou formu. Soudilo se dle místních zvyků a uvážení konkrétního soudce. Rozsudky padaly v souladu s úslovím, oko za oko, zub za zub. Měly nejen potrestat viníka, ale také odradit ostatní od páchání podobných skutků.

Řada trestů se odvozovala od podstaty zločinu. Za vážnou urážku na cti či rouhačství mohl být člověku vyříznut jazyk. Žháři byli upalováni v plamenech, které zakládali, na zrádce čekalo rozčtvrcení jako symbol rozpolcenosti jejich osobnosti, která se podbízí vícero stranám.

Na druhé straně se ale za krádeže nesekaly ve středověku ruce, jak si někdy moderní člověk představuje. Původně byli zloději nuceni nahradit škodu ve čtyřnásobné, popřípadě nejméně dvojnásobné výši. "Chudší pak, kterýž statkem svým škody nahraditi nemohli, bývali kyjem bití, metlami mrskáni a vypovězením ztrestáváni," vysvětluje Koldínův zákoník z roku 1569. Protože se ale podle Koldína krádeže rozmohly až příliš, začaly se trestat rovnou zbavením hrdla, nejčastěji oběšením.

Za polehčující okolnost vedoucí k omilostnění se považovala například krádež jídla v době hladomoru nebo jednání v opilosti. Naopak tvrdším opatřením proti zlodějům bylo právo majitele kradených věcí nenechavce bezstrestně zabít, pokud ho přistihl na svém pozemku.

Nenapravitelní recidivisté a loupežníci mohli být ztrestáni obzvlášť krutým trestem, jakým bylo lámání v kole. K zostřeným trestům patřilo i zmíněné useknutí pravé ruky, to ale většinou předcházelo popravě stětím a nefigurovalo jako samostatný trest.

Obyčejové trestní právo přitom neměřilo všem obyvatelům stejnou měrou. Šlechtici se ze svých špatných skutků většinou mohli vykoupit pokutou, což bylo pro soudce mnohem výhodnější, než kdyby je nechali popravit a získali si nepřátele v jejich mocných příbuzných. Výjimku samozřejmě tvořila zrada nebo spiknutí - do takových případů se pak vkládal sám panovník a při vymýšlení krutých trestů fantazií nešetřil.

Rozdílné tresty se udílely i ženám. Ve smolných knihách nalézáme velmi málo případů, kdy byla žena popravena oběšením. Podle dobové morálky nebylo přípustné, aby se odsouzenkyni visící na šibenici mohl každý podívat pod sukně, a tak se u žen preferoval trest stětím nebo utopením. Stejně tak lámání v kole bylo považováno za příliš hrubý trest vhodný jen pro jedince mužského pohlaví. Ženy byly za obzvláště těžké zločiny zahrabávány zaživa do země a srdce jim bylo probodnuto kůlem.

Akční letáky