Ochrana zákazníka není výdobytkem moderní doby, už ve středověku se myslelo na to, jak ochránit lidi před šejdíři, podvodníky a zlodějskými obchodníky, kteří by prodávali nekvalitní, předražené nebo jinak „cinknuté“ zboží. A nutno dodat, že tresty za okrádání byly ve středověku nemilosrdné.
Na dokument o trestech za šizení a nepoctivost se podívejte zde:
Středověká legislativa nebyla milosrdná
Pokud jste zavítali na tržiště, vyplatilo se rozhodně si vybírat, a stejně jako dnes, vsadit na osvědčenou kvalitu. Nezřídka kdy jste totiž mohli naletět a koupit třeba máslo nastavené lojem, tlučený pepř doplněný chlebovou kůrkou, a dokonce sůl smíchanou vápnem. Nezřídka kdy se objevili třeba uhynulí lososi obarvení krví jiných ryb. Tito šizuňkové však byli za své činy trestáni, jelikož dle městského práva ručili za to, že jejich zboží není kradené.
Na druhou stranu se ale odpovědnost za vady prakticky neřešila, jen s výjimkou koní, kde platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projeví nějaký problém, musel obchodník vrátit kupci peníze. Vše již tehdy bylo ošetřeno zákony.
Slovanský trh v raném středověku
Tresty a cejchy
S nepoctivými obchodníky se v českých zemích jako první snaží zatočit už Přemysl Otakar II. Ten již v roce 1268 vydal tzv. královské míry, jež poté 90 let po něm upravil ještě více Karel IV. Tomu vděčíme rovněž za první standardizaci, kdy se po celé zemi snažil prosadit míry používané v Praze. Tehdy to totiž nebylo tak, že by v zemi platila jednotná pravidla, ale ta se lišila i panství od panství či město od města.
Po Karlu IV. se této problematice věnoval i Ferdinand I. Habsburský, kterého zaujaly délkové a objemové míry a váhy. Nařídil jejich sjednocení a zavedl další zpřísnění sankcí za šizení nebo podvádění. Podvodníky nechával nemilosrdně ocejchovat.
Trestů však bylo daleko více a v dobách se měnily. Bylo možné podvodníka zatknout, useknout mu ruku anebo jej dokonce popravit. Konšelům, kteří na poctivost dohlíželi, při kontrole asistovali písaři, biřici a rychtář, který měl právo i zatýkat. Odsouzenec, jenž musel za hříchy zaplatit hrdlem, byl pak pověšen a špatná závaží a míry byly zakopány pod šibenici. Pokud nebyl podvodník sťat, kat jej v železném koši potopil do Vltavy bez ohledu na to, jestli byl sníh nebo mráz. A ještě zaplatil pokutu, což bylo velmi běžné.
Vztahy mezi zákazníky a prodejci navíc regulovaly kromě panovníků i profesní cechy. Bylo to v jejich zájmu a cti. Nad jejich skutečným praktickým dodržováním pak bděli městští konšelé.
Vynalézavost se s věkem nemění
Ale již tehdy byli obchodníci v honbě za mamonem vynalézaví. Kontroly se tak mohli dočkat nejen trhovci a obchodníci, ale také hostinští.
"Prověřování vah a měr nebylo zrovna jednoduché. V různých zemích se používaly odlišné míry a ani český loket nebyl ve všech městech stejný, proto se používaly i tzv. městské váhy. V pražských hospodách pak existoval zase úřední žejdlík s hřebíkem místo rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito,“ doplňuje odborník Lukáš Zelený.
U pekařů se kontrolovala kvalita mouky i míra a váha prodávaného chleba. Maso muselo být shledáno zdravotně nezávadné a muselo vážit tak, kolik bylo kupujícím zaplaceno. Závadné výrobky pak byly rozdány chudým, což bylo velmi milosrdné. Kromě potravin a nápojů se ale zkoumaly třeba i kožichy, které nesměly být šity z uhynulých zvířat, nebo pravost zlata i kvalita látek.
Na některé podvodné prodejce by možná středověké metody fungovaly lépe než dnešní legislativa.
Zdroje:
