Čas měl pro středověké lidi odlišný význam, než jaký známe dnes.
Jak lidé ve středověku vnímali a měřili čas?
Středověcí lidé používali k určení nebo měření času hned několik různých způsobů. Ať už to byly vodní hodiny, ciferníky využívající sluneční záření nebo hodiny ze svíček. Jediným problémem pak bylo, že nic z toho neumělo změřit čas zcela přesně.
Tedy rozhodně ne na minuty. Asi nejpřesnějším vynálezem byly vodní hodiny, i ty však čas měřily s přesností dlouhých patnácti minut. Orientačně to ale stačilo. Nutno podotknout, že středověcí lidé nebyli tak uspěchaní jako my dnes.
Až další touha znát čas zdokonalila všechny vynálezy na maximum a čas se konečně určoval přesně. Na to si ale středověcí lidé museli počkat.
Minutková přesnost byla zaznamenána na konci 15. století. Právě tehdy se místní vynálezci dopracovali k minutové ručičce. Ta dokonalejší pak byla vytvořena v roce 1577 vynálezcem Jostem Burgievenem.
Nebylo to ale bez obtíží a zabralo mnoho dalších let, než se měření času s přesností jedné minuty přiblížilo dokonalosti a bezproblémovému chodu. Teprve na konci 16. století se minutová ručička začala postupně stávat součástí všech hodin.
Zcela jinak než my, život byl díky tomu dost jiný
Čas se ale měřil i jinak. Například pracovním rozvrhem, podle kterého se odhadovalo, kolik hodin tak může být. Byli to převážně křesťanští mniši, kteří striktně dodržovali nejen pracovní morálku, ale také modlidby a podle toho věděli, jaká část dne právě je. Také z nich se pak rekrutovali první časoměřiči v Evropě.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Díky tomu, že znát přesný čas na minuty nebylo dlouho možné a nebylo to ani potřeba, se středověký život odvíjel o dost odlišně, než jak tomu je dnes.
Obecně platilo, že každý den byl rozdělen do osmi liturgických částí. Jakýchsi označení. Ty pak určovaly konkrétní část dne.
Čas se také určoval za pomoci zvonění zvonů, ne každé středověké město to ale s přesností dodržovalo. A tak se s klidem mohlo stát, že první hodina dne byla nakonec ta poslední.
Zvláštností středověku je také přerušovaný spánek. Pokud totiž lidé neměřili čas na minuty a zvon nebyl vždy k dispozici, otázkou zůstává, jak se tito lidé dokázali vzbudit v čas, kdy to bylo potřeba.
Zdroje:
