Jak vypadal den středověkého člověka: Hlad, nemoci, nejhorší práci měly ženy

30. červenec 2020 četba na 3 minuty
Ze středověkého ležení v Kvasinách.

Ze středověkého ležení v Kvasinách.

Foto: Deník/ Jana Kotalová

Hlad, nemoci, žádná dovolená a těžká práce až do úmoru. Tak si zhýčkaný člověk 21. století představuje život v době středověku, kdy neexistovala státní sociální podpora ani moderní zdravotní péče. Bylo to opravdu tak strašné a temné období?

Život v raném středověku byl opravdu prostý. Vesnice tvořily osady několika dřevěných domků, v nichž se na plochu 10-12 metrů čtverečních musela vejít dvanáctičlenná rodina. Malý prostor se ale v zimě rychle vytopil a můžeme si představit, že interiér beztak sloužil hlavně k přespání, zatímco ve dne se lidé pohybovali převážně venku.

Pokud vám nevadí pes v posteli, pak vás snad příliš nepohorší, že ve středověku bylo běžné nechat se za mrazivých nocí hřát ovcemi a jinými hospodářskými zvířaty. Možná trochu smrádek, ale teploučko.

Jako první, hned za rozbřesku, vstávala paní domu, aby rodině přichystala něco k snědku, typicky obilnou kaši, v lepším případě ochucenou medem či ovocem. Potom obstarala dobytek, sbírala úrodu a lesní bobule a dohlížela na nejmenší děti. Ty starší se už musely účastnit prací na poli. Škola nebyla potřeba, vzdělání zajistil sám život.

Na svačiny a obědy se moc nehrálo, hlavním jídlem dne byla večeře, při které se na stole objevilo hned několik chodů, včetně polévky a chleba. Matka musela počkat, až se celá rodina nají, poté uložila děti ke spánku a nakonec uléhala i ona sama.

Tento zaběhaný životní styl se uchoval i ve středověku vrcholném, ovšem s tím rozdílem, že společnost už byla strukturovanější a vesničané mohli odcházet za novým životem do vznikajících měst. Spolu s městy rostly jako houby po dešti i školy a řemeslné vesnice lákající mladé učně. Lidé už nebyli závislí jen na tom, co si vypěstovali na vlastním políčku; rozvíjely se trhy a s nimi i nové pracovní možnosti: třeba služba u bohatších sedláků či měšťanů.

Rostl také vliv církve, která se snažila nahradit pohanské tradice pokornou úctou k Ježíši Kristu. V kalendáři zavedla přes 50 svátečních dnů v roce, kdy se nesmělo pracovat a lidé se měli modlit k určitým světcům. Prostý lid však nebral náboženství zase tak vážně a volných dnů využíval k veselicím, při nichž se muži i ženy zpíjeli do němoty a na talířích se objevovaly masité pokrmy.

Co bychom našim předkům mohli závidět, byl kratší pracovní týden. Práce díky četným svátkům vycházela na čtyři až pět dní v týdnu a pracovní doba závisela na druhu řemesla i na ročním období. Pravda, nemohli si vybrat čtrnáctidenní dovolenou a odjet se opalovat někam k moři. Ale zato měli k dispozici téměř nedotčenou přírodu s lesem a čistými potoky hned za humny.

Akční letáky