Zdroj: Profimedia.CZ
Jak vypadala středověká hostina: U stolu platilo nechutné pravidlo dvou prstů
Středověkou hostinu bychom si mohli představit jako nezřízenou žranici, při které přiopilí hodující okusují jednu pečínku za druhou, mastnýma rukama se přitom drbou ve vlasech a kosti odhazují na zem. Ve skutečnosti se už v dávných dobách mezi panstvem držela určitá etiketa stolování, jakkoli nám z dnešního pohledu bude připadat nedostatečná až legrační.
Jedno je potřeba našim středověkým předkům přiznat: ačkoli ještě neznali pojem bakterie, před jídlem smáčeli ruce v misce s vodou a pokrmů ve společných mísách se nedotýkali rukama. Porce masa se krájely nožem a přílohy či omáčky se nabíraly kusem chleba nebo plackou. Nutno dodat, že vidlička byla velmi dlouho předmětem neznámým. Pouze polévky a kaše se konzumovaly lžící, jinak se jedlo rukama.
Jenomže ruce ve středověku sloužily i k mnoha dalším základním úkonům. Do rukou se například smrkalo a někdy se jimi i otírala zadnice po velké potřebě. V Byzantské říši bylo zvykem řešit tělesnou očistu levou rukou a jídlo nabírat tou pravou. Pro smrkání byl pak vyhrazen malíček s prsteníkem, zatímco kusy jídla se při vkládání do úst držely palcem a prostředníkem. Toto "pravidlo dvou prstů" převzala i středověká Evropa.
Zdroj: Profimedia.CZ
Když se z rváčů stali rytíři
Samozřejmě netušíme, do jaké míry šel bonton stranou poté, co se muži řádně posilnili alkoholem. Nejspíš to ale musela být docela nechutná podívaná, protože dámy měly v raném středověku ve zvyku sedávat u jiného stolu, případně ve zcela jiné místnosti. To se změnilo s příchodem rytířské kultury, která si kladla za cíl učinit z opilých rváčů uhlazené gentlemany. Zhruba od 13. století už ženy hodovaly po boku svých mužů zcela běžně a snad i bez káravých pohledů.
U dvorní tabule panoval pečlivě sestavený zasedací pořádek, který odrážel společenské postavení hodujícího. Hostitel mohl zvoleným místem někomu z hostů beze slov prokázat čest nebo ho naopak urazit. Poháry byly velmi drahé a zpočátku je hosté sdíleli. Vlastní číši a misku míval hodovník k dispozici až v pozdním středověku.
Zdroj: Profimedia.CZ
Přísná výchova dětí
Z 15. století se nám zachoval zajímavý anglický text, který udílí výchovné pokyny jistému chlapci jménem John. Shrnuje zásady etikety, jíž se měly řídit menší děti, aby se co nejlépe integrovaly do společnosti dospělých. Spis nám například sděluje, že bylo krajně neslušné vrhat se na jídlo jak hladový pes.
"Než začneš jíst, chvíli jen tak poseď, abys dal najevo umírněnost, a sněz jen to, co tělo potřebuje. Pohár udržuj čistý a když piješ, otři si rty. Nefoukej do pití ani do jídla a při jídle se nedotýkej obličeje ani hlavy," přikazuje malému Johnovi středověká příručka, ve které se dále píše, že by si dítě nemělo při jídle ulevovat, říhat ani plivat na stůl. Za neslušné se pokládalo i povolení opasku.
"Nežvýkej kosti, to dělají psi. K odříznutí masa použij nůž. Nežvýkej s otevřenými ústy. Neokusuj si nehty a nešťourej se u stolu v zubech. Po jídle si umyj ruce tak, abys na utěrce nezanechal žádnou mastnotu," zněl výčet pravidel slušného stolování.
Vidíme tedy, že středověká etiketa byla kupodivu poměrně přísná. Platila ovšem jen pro vyšší vrstvy. Ty nižší bohužel neměly možnost naučit se psát, takže nám nenechaly záznamy o pravidlech vlastních. Z lidových zvyků však můžeme usoudit, že přinejmenším o svátcích se hodně hledělo na čistotu a dodržovaly se určité rituály. Kuchyňka jako ze škatulky je ostatně dodnes hrdou vizitkou každé hospodyňky.
Zdroje: www.medievalists.net, www.koukalici.cz, www.medieval-recipes.com
