Zamyšlení nad některými aspekty středověkého života slouží jako připomínka toho, jak moc naše společenské normy a hodnoty v průběhu času pokročily. Zvyky a praktiky, které byly kdysi ve středověku považované za přijatelné, by byly v našem současném světě považované za urážlivé, nehygienické či dokonce morálně odporné.
Jak byla chápaná intimita?
Středověké pojetí intimity a vztahů se také značně lišilo od našeho současného chápání. Koncept "práva první noci" umožňoval pánovi strávit svatební noc s novomanželkou poddaného, což je dnes právem odsuzovaná praxe. Kromě toho byla přítomnost svědků při uzavírání manželství považovaná za nezbytnou, aby byl svazek uznaný za platný. Spaní v jedné posteli nemuselo nutně znamenat intimní vztahy; bylo běžné, že jednotlivci bez ohledu na společenské postavení sdíleli lůžko kvůli kamarádství a pocitu sounáležitosti.
Pro dnešního člověka je intimita stažená za zavřené dveře ložnic. Ač máme středověk zafixovaný jako prudérní dobu, ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nejen že ostych středověkého člověka vykonat potřebu veřejně byl minimální, totéž se týkalo i intimností mezi mužem a ženou. Církev sice stanovila jasná a velmi přísná pravidla pro manželský život, ale dodržoval je málokdo. Řada intimností se odehrával přímo v temných zákoutích uliček, narazit na milující se pár nebylo skutečně těžké. Stejně tak i laciné prostitutky své služby poskytovaly nejčastěji na tržištích a jiných veřejných místech. Některá středověká města zřídila vyhlášky, které regulovaly nebo přímo zakazovaly veřejnou lásku provozovat na hřbitovech, které byly ve středověku často hlavním centrem společenského dění.
Podívejte se na toto video o středověku obecně:
Manželství nebylo vždy posvátné
Manželství ve středověku postrádalo formality a posvátnost, které si s ním spojujeme dnes. Domluvené sňatky byly rozšířené, ale stejně tak i improvizované svazky vyhlašované kdekoli, dokonce i na ulici nebo na tržišti. Absence obřadu nebo náboženského požehnání vedla k problémům a rozčarování, protože manželství byla často plánovaná spíše z praktických důvodů než z lásky. Zatímco v některých zemích se církevní sňatky staly do 11. století normou, v jiných částech Evropy až do 16. století stačil sňatek pouze před svědky.
Lékařství i města – to byla teprve síla
Také středověká medicína měla daleko k našim moderním standardům. Lékaři sloužili jako provizorní laboratoře a diagnostikovali zdravotní problémy zkoumáním tělesných tekutin, jako je moč, pot, krev a výkaly. Šokující je, že tyto vzorky dokonce ochutnávali. Hygiena rukou prakticky neexistovala, protože čistota nebyla při lékařských zákrocích prioritou. Využívala se moč jako dezinfekční prostředek i jako metoda přímé konzumace, což by nás dnes nepochybně odpuzovalo.
Také každodenní život ve středověkých vesnicích a městech by byl pro naše smysly velmi znepokojivý. Odpad, včetně exkrementů a zbytků jídla, se často vyhazoval z oken na ulici, zatímco žumpy a hnojiště se nacházely v blízkosti studní.
Domácí zvířata se volně pohybovala a sdílela životní prostor s lidmi, což přispívalo k rozvoji škůdců. Kromě toho se na hřbitovech konala společenská shromáždění, soudy, a dokonce i divadla a některé hřbitovy se staly místem setkávání, kde se obchodovalo a nabízely se prostitutky. Záchody byly vzácné i mezi zámožnými lidmi, což vedlo k veřejnému vyprazdňování, často zakrytému jen kouskem hlíny nebo slámy.
Zdroje: www.sokujiciplaneta.cz, www.medievalists.net, en.wikipedia.org/wiki/Medieval_female_sexuality, aeon.co
