Život na středověké vsi
Vesnice a malá sídliště měla samozřejmě svoji hierarchii i ve středověké Evropě. Jistě si sami dokážete představit, jakým způsobem byla šlechta a páni schopní manifestovat svoji sílu nad obyčejným lidem. Nejen fyzickou silou, zbraní a vojskem, ale také stanovením práv a povinností podřízeným. Rozdíl mezi spodinou a vrchností byl natolik propastný, že si to dnes dokážeme jen těžko představit.
Určitě si vybavujete, že středověká dění byla silně ovlivněna náboženstvím. I když se církevní a světský život v mnohém mísil, obě skupiny měly svoji vlastní hierarchii, kde bylo jasně dané, kdo bude přikazovat a kdo poslouchat.
Meister der Apokalypsenrose der Sainte Chapelle, Odevzdávání daní
Bez práv a svobod se žilo nuzně
Když vám nebylo přáno, mohli jste se už narodit jako otrok. Otrokářství nebylo na našem území tak obvyklé jako v jiných zemích Evropy, což přímo souvisí s válkami a výpady do cizích, často vzdálených míst. Vítěz válečného tažení si mohl zotročit ženy i děti. Otroci muži byli rozhodně vítaným úlovkem, neboť zastali spoustu těžké práce.
Nevolníci pracovali na panských polích.
Život nevolníka ve středověku nestál za nic
Jen nepatrně lépe na tom byli nevolníci. Ona „nevole“ jasně svědčí o tom, že dřít od úsvitu do soumraku nebyl jejich nápad, že skutečně byli na společenském dně a všichni ostatní se měli o poznání lépe. Jejich pánem byl majitel půdy, kterou obdělávali. Vztahy nevolníků a feudálů se měnily vlivem času jen velmi málo. Představa, že jen odváděli nějakou práci nebo podíl z úrody, je značně zidealizovaná. Nevolníci na tom byli jen o špetku lépe než otroci. Byli nesvobodní, bezprávní a jejich osud byl v rukou majitele panství. Toto z nich učinilo naprosto nepostradatelnou pracovní sílu, kterou měl pán k dispozici.
Pro odlehčení se podívejte, jak vypadal rok na vsi ve středověku.
Řemeslníků si na vesnici vážili i ve středověku
Svobodníci a řemeslníci byli o pomyslnou příčku výš. Svobodníci, tedy svobodní majetkem i osobní svobodou, se mohli pohybovat a pracovat, kde chtěli. Často šlo o rolníky, kteří si pracovali na svém. Řemeslníci také, ale jejich um z nich dělal něco víc. I když na tom nebyli nijak zvlášť dobře, jejich práce si vážily všechny skupiny bez rozdílu svobod či moci. Řemeslníci byli od nepaměti také zmiňováni v kronikách a matrikách. Takový kovář, řezník nebo švec byl vždy důležitou osobou a přítomnost jakýchkoli řemeslníků byla pro každou vesnici důležitá.
Pečení chleba
Středověké panství na vsi
Nad řemeslníky už byli jen ti poddaní, kteří byli pomocníky přímo pána a majitele vesnice či půdy okolo. Mezi takové profese patřili fořti neboli nadlesní. Ti se těšili úctě ještě nedávno v předválečné Evropě. Velmi důležitý byl i panský správce neboli šafář. Rychtáři mohli být volení i dosazení a starali se spíš o vesnici než o panský dvůr.
Středověké vesnice jim patřily i s částí obyvatelstva
Páni a šlechta de facto vládli dění na vsi. I feudálové mohli být chudí a podle toho vypadalo jejich „království“. Každý pán či šlechtic se musel o svoje panství starat tak, aby udržel dobré ekonomické výsledky a zaručil přijatelné životní podmínky. V době, kdy světem vládli mocní, kteří bez skrupulí decimovali obyvatelstvo, pokud měli za to, že je to v jejich prospěch, si nemusíme nalhávat, že pánům jen pramálo záleželo na životních podmínkách poddaných. Na druhou stanu každý pán potřeboval zajistit i budoucnost svoji, případně svým dětem. Zdraví poddaní pracují lépe, než nemocní. Méně umírajících dětí znamená více poddaných do budoucna a loajální služebnictvo dokáže ochránit i rodinný krb svého pána.
Svobodní rolníci museli odvádět daně, ale byli svobodní.
Církevní hierarchie byla ve středověku podobná
Podobně na tom byla i hierarchie církevní. Nesvobodnými řeholníky, kteří pracovali v zahradách, ale i jinak, se hemžily kláštery. Duchovní nižšího řádu byl v každém kostelíku vesnice. Kněží byli často jedinými gramotnými ve vsi. Lékaři v dnešním slova smyslu téměř neexistovali. Ranhojiči a bylinkáři učené knihy často nepotřebovali. Duchovní byli také prvními učiteli. Se vznikem klášterních škol se začalo právě v raném středověku. Boom ve vzdělání souvisel v každé zemi také s církevními reformami a možností číst bibli v konkrétním jazyce. Biskup, arcibiskup či kardinál byli většinou příliš vysoko, než aby se účastnili vesnického života. I když měla církev své zastoupení všude, na vsi mohla svoji moc užít jen velmi omezeně. Skutečné mocensko politické boje se udávaly spíš ve velkých městech. I když byl středověký život na vsi těžký, ne vždy byl nesnesitelný. Ve vzdálené vsi, která nebyla pro panstvo důležitá, mohlo mít její obyvatelé i klidný jednoduchý život.
Zdroje: https://cs.wikipedia.org, https://www.ancient-origins.net
