Středověká vesnice bylo nejhorší místo k životu: chudé trápila církev i vrchnost

Johana Dahlová | 21. 12. 2021

Jaká byla hierarchie ve středověké vesnici? Idealizujeme si jednoduchý život na vsi, nebo mohl být i středověk pro obyvatele malých vesnic snesitelný. Život na vsi byl hlavně o těžké práci a feudální společnost na ní závisela. Středověká hierarchie moci byla jasně daná i na vesnici.   

Život na středověké vsi

Vesnice a malá sídliště měla samozřejmě svoji hierarchii i ve středověké Evropě. Jistě si sami dokážete představit, jakým způsobem byla šlechta a páni schopní manifestovat svoji sílu nad obyčejným lidem. Nejen fyzickou silou, zbraní a vojskem, ale také stanovením práv a povinností podřízeným. Rozdíl mezi spodinou a vrchností byl natolik propastný, že si to dnes dokážeme jen těžko představit.
Určitě si vybavujete, že středověká dění byla silně ovlivněna náboženstvím. I když se církevní a světský život v mnohém mísil, obě skupiny měly svoji vlastní hierarchii, kde bylo jasně dané, kdo bude přikazovat a kdo poslouchat.

Bez práv a svobod se žilo nuzně

Když vám nebylo přáno, mohli jste se už narodit jako otrok. Otrokářství nebylo na našem území tak obvyklé jako v jiných zemích Evropy, což přímo souvisí s válkami a výpady do cizích, často vzdálených míst. Vítěz válečného tažení si mohl zotročit ženy i děti. Otroci muži byli rozhodně vítaným úlovkem, neboť zastali spoustu těžké práce.

Život nevolníka ve středověku nestál za nic

Jen nepatrně lépe na tom byli nevolníci. Ona „nevole“ jasně svědčí o tom, že dřít od úsvitu do soumraku nebyl jejich nápad, že skutečně byli na společenském dně a všichni ostatní se měli o poznání lépe. Jejich pánem byl majitel půdy, kterou obdělávali. Vztahy nevolníků a feudálů se měnily vlivem času jen velmi málo. Představa, že jen odváděli nějakou práci nebo podíl z úrody, je značně zidealizovaná. Nevolníci na tom byli jen o špetku lépe než otroci. Byli nesvobodní, bezprávní a jejich osud byl v rukou majitele panství. Toto z nich učinilo naprosto nepostradatelnou pracovní sílu, kterou měl pán k dispozici.

Pro odlehčení se podívejte, jak vypadal rok na vsi ve středověku.

Zdroj: Youtube

Řemeslníků si na vesnici vážili i ve středověku

Svobodníci a řemeslníci byli o pomyslnou příčku výš. Svobodníci, tedy svobodní majetkem i osobní svobodou, se mohli pohybovat a pracovat, kde chtěli. Často šlo o rolníky, kteří si pracovali na svém. Řemeslníci také, ale jejich um z nich dělal něco víc. I když na tom nebyli nijak zvlášť dobře, jejich práce si vážily všechny skupiny bez rozdílu svobod či moci. Řemeslníci byli od nepaměti také zmiňováni v kronikách a matrikách. Takový kovář, řezník nebo švec byl vždy důležitou osobou a přítomnost jakýchkoli řemeslníků byla pro každou vesnici důležitá.

Středověké panství na vsi

Nad řemeslníky už byli jen ti poddaní, kteří byli pomocníky přímo pána a majitele vesnice či půdy okolo. Mezi takové profese patřili fořti neboli nadlesní. Ti se těšili úctě ještě nedávno v předválečné Evropě. Velmi důležitý byl i panský správce neboli šafář. Rychtáři mohli být volení i dosazení a starali se spíš o vesnici než o panský dvůr.

Středověké vesnice jim patřily i s částí obyvatelstva

Páni a šlechta de facto vládli dění na vsi. I feudálové mohli být chudí a podle toho vypadalo jejich „království“. Každý pán či šlechtic se musel o svoje panství starat tak, aby udržel dobré ekonomické výsledky a zaručil přijatelné životní podmínky. V době, kdy světem vládli mocní, kteří bez skrupulí decimovali obyvatelstvo, pokud měli za to, že je to v jejich prospěch, si nemusíme nalhávat, že pánům jen pramálo záleželo na životních podmínkách poddaných. Na druhou stanu každý pán potřeboval zajistit i budoucnost svoji, případně svým dětem. Zdraví poddaní pracují lépe, než nemocní. Méně umírajících dětí znamená více poddaných do budoucna a loajální služebnictvo dokáže ochránit i rodinný krb svého pána.

Církevní hierarchie byla ve středověku podobná

Podobně na tom byla i hierarchie církevní. Nesvobodnými řeholníky, kteří pracovali v zahradách, ale i jinak, se hemžily kláštery. Duchovní nižšího řádu byl v každém kostelíku vesnice. Kněží byli často jedinými gramotnými ve vsi. Lékaři v dnešním slova smyslu téměř neexistovali. Ranhojiči a bylinkáři učené knihy často nepotřebovali. Duchovní byli také prvními učiteli. Se vznikem klášterních škol se začalo právě v raném středověku. Boom ve vzdělání souvisel v každé zemi také s církevními reformami a možností číst bibli v konkrétním jazyce. Biskup, arcibiskup či kardinál byli většinou příliš vysoko, než aby se účastnili vesnického života. I když měla církev své zastoupení všude, na vsi mohla svoji moc užít jen velmi omezeně. Skutečné mocensko politické boje se udávaly spíš ve velkých městech. I když byl středověký život na vsi těžký, ne vždy byl nesnesitelný. Ve vzdálené vsi, která nebyla pro panstvo důležitá, mohlo mít její obyvatelé i klidný jednoduchý život.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org, https://www.ancient-origins.net

Tagy Evropa řemeslo středověk