Hladomorny se tak, jak je známe z příběhů, nacházely hlavně v kobkách hlavních hradních věží. Vznikaly většinou v „soukromých“ věznicích. Ty mohly sloužit kromě výkonu trestu také k vyřizování si účtů mezi znepřátelenými rody či rodinnými příslušníky. Panovník si tak v nich mohl v podstatě dělat, co se mu zlíbilo. Některé důvody uvěznění v takových vězeních byly vskutku nápadité. Ženy panovníků se zavíraly kvůli nevěrám, hubatosti a jiným proviněním, pro které byla potřeba velká dávka fantazie. Nebylo také vůbec neobvyklé, když se ve vězení nacházely zlobivé děti šlechticů.

Mezi jednu z nejznámějších hladomoren u nás patří prostor v hradu Svojanov. Tam se nachází osm metrů hluboká kobka, která připomíná místo, ve kterém se v minulosti umíralo hlady. Archeologové hladomornu několikrát zkoumali. V roce 2015 zde našli tajemný výklenek. Ten mohl sloužit jako trezor či latrína. Vyloučili ale obě možnosti. Cenné věci by se ve vlhkém prostoru schovávat nemohly, neboť by vlivem prostředí ztratily svou hodnotu. Navíc k výklenku vedla velmi náročná a obtížná cesta. Schovávání věcí by tak pro aristokraty nebylo úplně příjemné. O toaletu pro uvězněné zřejmě také nešlo. Nenašla se totiž žádná jímka ani odtok. Běžnější byly latríny na dně historických věží spíše ve Francii a Itálii. K čemu tak tajemný výklenek sloužil, to je nadále předmětem diskuzí.

Rozsudek trestu vyhladověním byl pronášen velmi zřídka. Pokud měl provinilec zemřít hlady, byl většinou zazděn. Místnosti označované jako hladomorny jsou tedy v drtivé většině případů jen výplodem fantazie. K čemu tedy sloužili tyto temné, studené a vlhké prostory?

Bergfrit neboli hlavní obranná věž hradu byla místo, kde obránci odolávali útokům nepřátel. Většinou obléhání netrvalo den či týden, ale celé měsíce. Obránci hradu tak museli mít pořádné zásoby jídla a pití. Ty byly ukryté v tom nejbezpečnějším místě, alias v přízemí hlavní věže. Na to výtečně posloužilo právě temné a studené místo. Hladomorna tedy sloužila spíše k ukojení hladu, než k usmrcování nešťastníku právě nedostatkem jídla. Nalezené kostry pak mohly být právě těch obránců, kteří neměli takové štěstí a skrýše neubránili, případně se jednalo o pozůstatky nešťastných návštěvníků, kteří se do sklepení propadli a už se nedostali zpět na denní světlo.