Nutno ovšem poznamenat, že život ve středověku vypadal zcela jinak než dnes. Až do 14. století měla drtivá většina populace jen malý nebo žádný volný čas a dokonce i takzvaný „volný“ čas byli lidé zvyklí strávit prací na svém vlastním hospodářství, nikoli plnit úkoly pro svého pána nebo církev.
Krčma - nejen centrum zábavy, ale podle církve i hříchu
Krčma – zábava i hřích
Až koncem 16. století začínají mít lidé více peněz, a s tím i více volného času. To je do značné míry způsobeno historickým vývojem, rozpadem feudálního systému a nárůstem „cestování“, či spíše putování, ale i obchodu, který umožnil rovnoměrnější distribuci přebytečného zboží.
A když měli lidé volný čas, objevila se i potřeba si jej užít. Lidé začali trávit spoustu svého času a utrácet spoustu svého výdělku právě v hospodách (rozumějme tím krčmy, hospody, hostince, a pivnice), které měl každý velmi rád, samozřejmě kromě církve.
Krčmy totiž představovaly (a to nejen u nás, ale napříč celou Evropou) hlavní nebezpečí ve srovnání s příkladným životem požadovaným církví.
Krčma byla veřejným shromažďovacím místem, kde bylo možné potkat se se sousedy a dokonce zde i upořádat společenské události jako svatby, křtiny, pitky po pohřbech, nebo oslavit další lidové obyčeje.
Zákony v moha zemích se tak snažily o to, aby pod hlavičkou církve byly podobné necírkevní náboženské slavnosti a obřady prohlášeny za nezákonné.
Protiklad k příkladnému životu
Etablovaní církevní představitelé se báli obdobných „shromaždišť daleko méně, než různé provizorní „církve“ či jednotliví církevní hodnostáři v daných místech. Báli se ohrožení jejich živobytí a funkce, proto jim byly taverny a krčmy nepohodlné.
Navíc krčmy byly odsuzovány i proto, že zde vzkvétal hazard – při žejdlíku piva nebo vína si lidé většinou zahráli karty nebo kostky a jiné stolní hry. Později a zejména v dalších evropských zemích se při krčmách zřizovaly kuželkářky a hry podobné dnešnímu bowlingu, nebo třeba i lukostřelba. U lukostřelby se přitom jednalo o střelbu na velmi krátkou vzdálenost – uličky mezi krčmami byly zpravidla úzké.
V krčmách kvetl hazard, napříč celou Evropou
Středisko zločinu a tělesného hříchu
Kromě toho si hospody rychle vytvořily pověst místa zločinců a trestné činnosti. Většina žen zde pracujících byla zvyklá přivydělat si nějaké peníze navíc díky praktikování nejstarší profese. A stejně tak si „hosté“ zvykli platit své účty v naturáliích.
Hospodští zase často kryli nezákonné obchody a šmelili s pochybně získaným zbožím. Kvetla zde lichva a „drahé“ půjčky.
Cizinec není našinec
V této době bylo i na cestovatele pohlíženo s podezřením a pochybami, stejně jako na každého přespolního. Lidé z vedlejšího města byli „cizinci“; ti z jiné země, „mimozemšťané“.
Zatímco pověst, kterou si hospodští vybudovali kvůli tajné dohodě se zloději, není zcela nezasloužená, většina krčem však byla za střediska hříchu povařována neprávem. Jejich provozovatelé byli často poctiví obchodníci a ženy, které chtěly pracovat a musely se postarat o své rodiny. Hodně z nich se později naučilo vařit vlastní pivo.
V některých městech měli místní dokonce představitelem církve zakázáno chodit do hostinců na základě teorie, že podporují zhýralé chování a krčmy je nutí utrácet peníze nehospodárně.
Pivnice, hospoda a hostinec
Ještě později se začala tato pohostinská zařízení diverzifikovat. Rozdíl byl mezi pivnicí, hospodou a hostinci. Pivnice často sloužila jen k pití, hospoda nabízela i jídlo a hostinec dokonce ubytovací kapacity.
Zařízení bylo prosté, ale kvalitní, většinou zde byla okna, dřevěné těžké dveře a nábytek – stoly a lavice nebo židle. Středověké krčmy v novodobém pojetí nejsou přesnou kopií těch středověkých, ale přesto do nich chodíme rádi.
Zdroje:
