Jak vypadala přelidněná středověká města: Lidé se brodili na ulicích ve výkalech

Středověká města nebývala vždy tak čistá, jak ukazují litografie. Opak je pravdou.

Středověká města nebývala vždy tak čistá, jak ukazují litografie. Opak je pravdou.

Foto: Wikimedia Commons, By Lithographs based on the work of John Chubb, CC BY-SA 4.0, https://commons.wi

Ve středověku obchod jen kvetl. Proto lákal různé obchodníky, řemeslníky, ale také vesničany vstoupit skrz městské brány a hledat svůj „středověký sen", tedy spokojený život bez celodenní práce na poli nebo v lese a bez strachu z hladu. Jenže kapacita měst byla omezená a často nastal problém „kam s tím?". Kam uložit lidi, odpad a mrtvoly.  

Historička a profesorka na univerzitě ve Stavangeru Dolly Jørgensenová zkoumala nakládání s odpady ve skandinávských a severoevropských středověkých městech. Poukazuje na to, že ve středověkém městě s 10 000 obyvateli lidé obvykle vyprodukovali 900 000 litrů exkrementů a téměř tři miliony litrů moči ročně. (Zdroj: dolly.jorgensenweb.net)

Tak obrovské množství všemožného odpadu zní děsivě i dnes, jenže tehdejší města ještě neměla podzemní kanalizační systémy. K tomu všemu se ještě přidalo velké množství hnoje z hospodářských zvířat chovaných ve městech, z prasat, koní, krav a drůbeže. 

Epizoda z dokumentárního seriálu BBC Filthy Cities ukazuje, jak vypadal dnešní moderní Londýn ve 13. století. Středověké město nebylo nic pro lidi se slabým žaludkem, milovníky hygieny a zvířat. (Zdroj: www.dailymotion.com)

Lidé se brodili po kotníky hluboko v hnilobné směsi mokrého bahna, shnilých ryb, odpadků, vnitřností a zvířecího hnoje. Obyvatelé měst vylévali kbelíky s výkaly a močí na ulici nebo jednoduše z okna. Je to ale opravdu pravdivý obraz středověkého města? Bohužel záznamy o nebezpečných nemocech a morových ranách to potvrzují. 

Naši středověcí předkové byli sužováni záškrtem, spalničkami, tuberkulózou, malomocenstvím, tyfem, antraxem, neštovicemi, salmonelou a dalšími nemocemi. Mohli by být také otráveni námelovou houbou Claviceps purpurea, která rostla na obilovinách, jako je žito, a způsobovala halucinace. Na norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) vede Axel Christophersen výzkumný projekt v oblasti zdraví a hygieny ve středověku a snaží se zjistit, jak hygiena s těmito nemocemi souvisela. „Předpokládalo se, že naši předkové nevěděli, jak s nemocemi zacházet, ale výzkum, který probíhal částečně v Anglii, dokazuje, že tento názor není správný." Historička Dolly Jørgensen s ním souhlasí. Zjistila, že středověcí měšťané se snažili proti nákaze ze špatných hygienických podmínek bojovat.

Středověcí řezníci rozhodně k čistotě ulic nepřispěliStředověcí řezníci rozhodně k čistotě ulic nepřispěliZdroj: Wikimedia Commons, By Unknown, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=800566

Hnůj nebo výkaly nebyly jediným znečištěním, které se ve středověkých městech hromadilo. Různá řemesla jako například koželuhové, textilní výrobci a hlavně jatka čistotu také nepodporovala. Například v roce 1371 městská rada v Yorku zakázala řezníkům vyhazovat odpadní produkty do řeky poblíž kláštera. Ti zareagovali tak, že začali házet střevní a krvavý odpad poblíž  zdí a bran a na jiném místě do řeky Ouse. Bratři si ale znovu stěžovali, že lidé z města a venkova, kteří chodili do kostela, se „stahují kvůli zápachu a strašným pohledům na zbytky." Mniši se také obávali, že z tohoto znečištění budou mít lidé „nemoc a mnoho dalšího.“ Řezníci to vyřešili tak, že zbytky zvířat vysypávali na hřbitov. Hladoví psi a ptáci pak kosti roznášeli po celém okolí.

Ukazuje se, že kontaminace řek byla problémem mnoha středověkých měst. Úřady se tomu pokusily zabránit. V roce 1480 si Prior z Coventry stěžoval, že obyvatelé měst každý den hnůj a špínu zametají do řeky, což způsobovalo odporný zápach. Rada na to zareagovala tak, že řeku zastavěla kameny, které měly odpad filtrovat. Podobné stížnosti se objevovaly přímo v ulicích měst, kde byly odtokové žlaby na dešťovou vodu, jež obyvatelé měst používali jako kanalizaci a odpadní koš v jednom. Pomocníci kata se pak snažili tyto odtokové kanály pravidelně čistit a odpad vyhazovat za město. Navzdory tomu si Dolly Jørgensen stále myslí, že středověká města nebyla tak nechutná.

Popravčí - ilustrační foto

Jak žili ve středověku kati: K běžné práci si přivydělával zvláštním způsobem

„Stížnosti lze interpretovat tak, že lidé nepřijali život v příslovečném chlívku," vysvětluje Jørgensen. „Klasický názor na středověká města spočívá v tom, že byla špinavá, přelidněná, měla otevřené stoky a lidem jen málo záleželo na tom, jak jejich okolí vypadá," říká Ole Georg Moseng, norský profesor. „Základy tohoto mýtu vznikly v době, kdy byla viktoriánská města idealizovaná jako jejich opak. Středověká města byla doslova popsána jako páchnoucí žumpy," vysvětluje. Městské ulice totiž byly často dlážděné kameny nebo dřevěnými prkny, aby měšťané nechodili v odpadcích a blátě. Nejstarší úklidová vyhláška se nachází v předpisech města Magnuse Lagabøte (Law-Mender's) pro Bergen z roku 1276. Stanovuje, že veřejnost musí o vánočních svátcích udržovat ulice čisté a bez zboží, a že povrch ulice musí být rovný." 

Podle archeologů a historiků nebyla středověká města tak hrůzostrašná, jak si to nyní představujeme. Důkazem jsou právě záznamy o stížnostech, jež ukazují, že lidé byli zvyklí na jiný standard, tedy relativně uklizené a čisté ulice. „Ano, bylo to špinavé a nezdravé, ale myslím, že to dnes přeháníme," ukončuje debatu Axel Christophersen. (Zdroj: sciencenorway.no)

Akční letáky