Jak vypadala přelidněná středověká města: Lidé se brodili na ulicích ve výkalech

18. únor 2021 četba na 5 minut
Středověká města nebývala vždy tak čistá, jak ukazují litografie. Opak je pravdou.

Středověká města nebývala vždy tak čistá, jak ukazují litografie. Opak je pravdou.

Foto: Wikimedia Commons, By Lithographs based on the work of John Chubb, CC BY-SA 4.0, https://commons.wi

Ve středověku obchod jen kvetl. Proto lákal různé obchodníky, řemeslníky, ale také vesničany vstoupit skrz městské brány a hledat svůj „středověký sen", tedy spokojený život bez celodenní práce na poli nebo v lese a bez strachu z hladu. Jenže kapacita měst byla omezená a často nastal problém „kam s tím?". Kam uložit lidi, odpad a mrtvoly.  

Historička a profesorka na univerzitě ve Stavangeru Dolly Jørgensenová zkoumala nakládání s odpady ve skandinávských a severoevropských středověkých městech. Poukazuje na to, že ve středověkém městě s 10 000 obyvateli lidé obvykle vyprodukovali 900 000 litrů exkrementů a téměř tři miliony litrů moči ročně. (Zdroj: dolly.jorgensenweb.net)

Tak obrovské množství všemožného odpadu zní děsivě i dnes, jenže tehdejší města ještě neměla podzemní kanalizační systémy. K tomu všemu se ještě přidalo velké množství hnoje z hospodářských zvířat chovaných ve městech, z prasat, koní, krav a drůbeže. 

Epizoda z dokumentárního seriálu BBC Filthy Cities ukazuje, jak vypadal dnešní moderní Londýn ve 13. století. Středověké město nebylo nic pro lidi se slabým žaludkem, milovníky hygieny a zvířat. (Zdroj: www.dailymotion.com)

Lidé se brodili po kotníky hluboko v hnilobné směsi mokrého bahna, shnilých ryb, odpadků, vnitřností a zvířecího hnoje. Obyvatelé měst vylévali kbelíky s výkaly a močí na ulici nebo jednoduše z okna. Je to ale opravdu pravdivý obraz středověkého města? Bohužel záznamy o nebezpečných nemocech a morových ranách to potvrzují. 

Naši středověcí předkové byli sužováni záškrtem, spalničkami, tuberkulózou, malomocenstvím, tyfem, antraxem, neštovicemi, salmonelou a dalšími nemocemi. Mohli by být také otráveni námelovou houbou Claviceps purpurea, která rostla na obilovinách, jako je žito, a způsobovala halucinace. Na norské univerzitě vědy a technologie (NTNU) vede Axel Christophersen výzkumný projekt v oblasti zdraví a hygieny ve středověku a snaží se zjistit, jak hygiena s těmito nemocemi souvisela. „Předpokládalo se, že naši předkové nevěděli, jak s nemocemi zacházet, ale výzkum, který probíhal částečně v Anglii, dokazuje, že tento názor není správný." Historička Dolly Jørgensen s ním souhlasí. Zjistila, že středověcí měšťané se snažili proti nákaze ze špatných hygienických podmínek bojovat.

Středověcí řezníci rozhodně k čistotě ulic nepřispěliStředověcí řezníci rozhodně k čistotě ulic nepřispěliZdroj: Wikimedia Commons, By Unknown, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=800566

Hnůj nebo výkaly nebyly jediným znečištěním, které se ve středověkých městech hromadilo. Různá řemesla jako například koželuhové, textilní výrobci a hlavně jatka čistotu také nepodporovala. Například v roce 1371 městská rada v Yorku zakázala řezníkům vyhazovat odpadní produkty do řeky poblíž kláštera. Ti zareagovali tak, že začali házet střevní a krvavý odpad poblíž  zdí a bran a na jiném místě do řeky Ouse. Bratři si ale znovu stěžovali, že lidé z města a venkova, kteří chodili do kostela, se „stahují kvůli zápachu a strašným pohledům na zbytky." Mniši se také obávali, že z tohoto znečištění budou mít lidé „nemoc a mnoho dalšího.“ Řezníci to vyřešili tak, že zbytky zvířat vysypávali na hřbitov. Hladoví psi a ptáci pak kosti roznášeli po celém okolí.

Ukazuje se, že kontaminace řek byla problémem mnoha středověkých měst. Úřady se tomu pokusily zabránit. V roce 1480 si Prior z Coventry stěžoval, že obyvatelé měst každý den hnůj a špínu zametají do řeky, což způsobovalo odporný zápach. Rada na to zareagovala tak, že řeku zastavěla kameny, které měly odpad filtrovat. Podobné stížnosti se objevovaly přímo v ulicích měst, kde byly odtokové žlaby na dešťovou vodu, jež obyvatelé měst používali jako kanalizaci a odpadní koš v jednom. Pomocníci kata se pak snažili tyto odtokové kanály pravidelně čistit a odpad vyhazovat za město. Navzdory tomu si Dolly Jørgensen stále myslí, že středověká města nebyla tak nechutná.

„Stížnosti lze interpretovat tak, že lidé nepřijali život v příslovečném chlívku," vysvětluje Jørgensen. „Klasický názor na středověká města spočívá v tom, že byla špinavá, přelidněná, měla otevřené stoky a lidem jen málo záleželo na tom, jak jejich okolí vypadá," říká Ole Georg Moseng, norský profesor. „Základy tohoto mýtu vznikly v době, kdy byla viktoriánská města idealizovaná jako jejich opak. Středověká města byla doslova popsána jako páchnoucí žumpy," vysvětluje. Městské ulice totiž byly často dlážděné kameny nebo dřevěnými prkny, aby měšťané nechodili v odpadcích a blátě. Nejstarší úklidová vyhláška se nachází v předpisech města Magnuse Lagabøte (Law-Mender's) pro Bergen z roku 1276. Stanovuje, že veřejnost musí o vánočních svátcích udržovat ulice čisté a bez zboží, a že povrch ulice musí být rovný." 

Podle archeologů a historiků nebyla středověká města tak hrůzostrašná, jak si to nyní představujeme. Důkazem jsou právě záznamy o stížnostech, jež ukazují, že lidé byli zvyklí na jiný standard, tedy relativně uklizené a čisté ulice. „Ano, bylo to špinavé a nezdravé, ale myslím, že to dnes přeháníme," ukončuje debatu Axel Christophersen. (Zdroj: sciencenorway.no)

Akční letáky