Život na středověkém hradě nebyla žádná pohádka: Jak skutečně žily princezny?

Dnes se jeví středověké hrady daleko přívětivěji, než jaké bylo v nich skutečně žít

Dnes se jeví středověké hrady daleko přívětivěji, než jaké bylo v nich skutečně žít

Foto: Profimedia

Luxusem na hradech nebylo množství místností nebo truhly plné zlata. O mnoho vzácnější bylo teplo a soukromí. Místnosti byly mnohdy studené a kvůli malým oknům taky temné. Pokoje byly vybaveny spoře, jak bychom to u vyšší společenské vrstvy pravděpodobně nečekali. Život na hradě byl pak pro služebnictvo a i pro jejich děti dřina.

Středověký hrad byl pomalu soběstačná jednotka, a to jak šlo o město, tak celý dvůr. Standardní stavba tohoto typu byla rozdělena na tři části: Rezidentní, kde bydleli samotní hradní pánové, pak provozní, kde se většinou vařilo či ukládalo jídlo, a nakonec i hospodářskou, která běžně zahrnovala například stáje. (Zdroj: eurozpravy.cz)

Teplo – vždy nedostatek

Jedním z největších problémů na hradu bylo teplo. Mohutné róby princezen složené z několika vrstev, které můžeme spatřit ve filmech či na obrazech, tak mají své opodstatnění. Vytopit obrovské místnosti bylo obtížné. Kamenné stěny běžné na středověkých hradech navíc neudržovaly teplo tak jako ty s dřevěným obložením. Nepřátele se přes ně sice dostávali těžko, vnitřní teplota se kovní, a to nejen v těch bez krbu.

Zima a přítmí - takový byl život ve středověkém hraduZima a přítmí - takový byl život ve středověkém hraduZdroj: Profimedia

Nejluxusnější způsob vytápění byl přitom přes kachlová kamna, která díky tomu sloužila jako symbol moci. Některé pokoje se nevytápěly, a i v těch, kde se vymoženost jako kamna vyskytovala, se teplota držela okolo deseti stupňů. Pro účel zachování tepla se také na hradech objevovala spíše menší okna a dveře, takže kromě zimy zde panovalo ještě i příšeří. (Zdroj: www.hrady.cz)

Okna – další „vymoženost“

Zajímavostí je, že v oknech nebylo v úplných počátcích sklo, ale kůže. Ta propouštěla světlo jen částečně. Postupem času však začalo sklo převažovat, přičemž se okna podobala více těm vitrážovým, jež známe dnes z kostelů a katedrál, ovšem v daleko jednodušší formě!

Oheň v krbu tak sloužil nejen k tak vzácnému teplu, ale také místo lustru. K osvětlení sloužily i louče upevněné na chodbách.

Nahota byla ve středověku běžně na očích.

Středověk nebyl tak prudérní, jak si myslíme. Akty lásky byly veřejnou věcí

Skromná výbava a jednoduchost

Místnosti na hradech nebyly nijak zvlášť vybavené. Nacházela se v nich dřevěná postel, lavice na sezení a stůl. K tomu všemu ještě občas truhla na cennosti. Na obrovské skříně, kde by princezny uskladnily své oděvy, mohly v dřívějších dobách zapomenout. Objevovat se začaly až v období renesance.

Interiéry středověkého hradu postrádaly nejvíce teplo a světloInteriéry středověkého hradu postrádaly nejvíce teplo a světloZdroj: Profimedia

Soukromí neexistovalo

Místnosti obložené dřevem, kde bylo větší teplo, obývaly nejčastěji dámy. O soukromí v komnatách si však mohly nechat zdát. Královna sdílela lože s družinou dvorních dam, sloužícími i svými potomky.

Lidé, kteří pečovali o panstvo, jim pomáhali skoro ve všech činnostech, včetně oblékání a připravování koupele. Je tedy logické, že museli být panovníkům stále nablízku. (Zdroj: www.koukalici.cz)  

Jak ale žili lidé a jejich děti na hradě?

Urození dopřávali dětem luxus, dostávalo se jim zábavy a hodin vyšívání či boje. Děti nižší společnosti však byly už od tří let zapojeny do prací a nemohly se jen tak „poflakovat“. Jejich život tak nebyl procházka růžovou zahradou už odmalička.

Hemžily se především v královských kuchyních, kde se vařilo na otevřeném ohni. Kuchyni se přezdívalo často „černá“, a to kvůli „očouzenému“ stropu, který oheň způsoboval. Vařily se zde nejen vybrané pochoutky, ale i zcela běžné pokrmy.

„Vyšší vrstvy jedly vybrané lovecké lahůdky, zajíce, bažanty, křepelky, ale i prasata a drůbež. Nižší vrstvy naopak úměrně svému postavení konzumovaly hrách, proso, žito a ze všeho nejvíce chléb, který byl typickou, ve středověku hojně používanou potravinou,“ komentuje stravu na středověkém hradě historik Josef Žemlička. (Zdroj: junior.rozhlas.cz)

Lidé tedy neměli moc velký výběr ani pokud šlo o pohodlí či kuchyni.