Barevný vodní svět
Představa o životě v širých oceánech je většinou spojená s množstvím pestrobarevných živočichů, kteří žijí v neméně barevném světě vodní flóry. Slunce pod hladinu dodává světlo, které je důležité pro veškerý život nejen na souši, ale i ve vodě. Jak to ovšem vypadá v hloubkách oceánů?
Životní podmínky se mění s hloubkou
S klesající hloubkou se pochopitelně mění světelné i životní podmínky. V hloubce od 200 metrů již nerostou zelené vodní rostliny. Nevyskytuje se zde fytoplankton, kterým se živí velká část vodní živočišné říše. Kdo by chtěl v těchto hlubinách žít? Speciálně upravenou technikou vědci zaznamenali život i v neuvěřitelných hloubkách.
Stříbrnáč žije až v hloubce 800 m a jeho tělo je proto téměř ploché.
Neobvyklé vlastnosti
Vědci zabývající se živočichy, kteří jsou schopni dlouhodobě žít v hlubokých vodách oceánů, zjistili, že k přežití jim pomáhají tvar těla a neobvyklé vlastnosti. Aby byli odolní proti působení velkého tlaku vody, mají zploštělá těla. K životu při nízkých teplotách jim pomáhá termoregulace, kdy jejich tělesná teplota se vyrovnává na stejnou úroveň okolního prostředí. Těla hlubinných ryb jsou často průsvitná. Po vytažení na hladinu by ryby zahynuly kvůli změně tlaku, kterou neumí svým organismem absorbovat. Většina má schopnosti, které jim umožní dokonalou neviditelnost.
Ryba se strašidelným obličejem
Vědci při průzkumu mořských hlubin natočili dravé ryby s podivným zjevem. Hlubinná ryba se jmenuje Stříbrnáč Olfersův (Argyropelecus olfersii). Svým sotva deseticentimetrovým vzrůstem a zploštělým tělem by tato ryba sotva naháněla strach, ale svislá tlama s předsunutou spodní čelistí vzbuzuje hrůzu. Obrovské oči, uložené v hlavě blízko sebe, dodávají rybě ještě bizarnější zubožený až utrápený vzhled. Žije v hloubce 200 – 800 metrů u pobřeží Chile, Islandu a v okolí Kanárských ostrovů. Výskyt byl zaznamenán také ve východním Atlantiku, části Pacifiku a v Severním moři.
Světlo ve tmě
Ryba natočená oceánografy má na těle světelné orgány zvané fotofory. Velké oči a vlastní „světelnou show“ dokáží využít pro odhalení potravy i pro svoji bezpečnost. Bioluminiscenčním protisvětlem tito vodní predátoři komunikují a dokáží vytvořit světelnou iluzi, která se podobá okolnímu prostředí. Jejich nepřátelé, kteří číhají pod nimi, nemají tak šanci stříbrnáče vidět. Bezpečně se mohou z téměř kilometrové hloubky vynořit za potravou do mělčích vod. Jako každý hlubinný živočich, i stříbrňák šetří drahocennou energií a rychle se vrací zpět do nehostinné tmavé vodní krajiny.
Osamocení ve tmě a chladu
Hlubinní živočichové často žijí o samotě. V místech, kde je nedostatek potravy, tma a zima nevynakládají moc energie na rozmnožování. Mají mnohdy zpomalený růst, dožívají se však delšího věku.
Zdroje: www.earthlymission.com, www.australiangeographic.com.au, www.cs.wikipedia.org
