Stříbrné štíty Alexandra Velikého
Štítonoši s dlouhými kopí byli významnou částí armády Alexandra Velikého. Ten si vybíral bojovníky do oddílu velmi pečlivě a dobře udělal. Mezi Stříbrnými štíty nebylo místo pro nováčky. Alexandr vybral ty nejzdatnější a nejzkušenější muže, kterým bylo mezi 30 až 40 roky. Právě díky nim skončily mnohé bitvy vítězstvím. Stříbrné štíty se pyšnily reputací profesionálních vojáků, kteří neměli na válečném poli konkurenci.
Nový začátek Stříbrných štítů
Po Alexandrově smrti začala Stříbrným štítům zcela nová etapa dějin. Protože byli skutečně obávanými bojovníky, jejich spojenectví bylo extrémně důležité právě pro ty, jež usilovali o získání území dříve dobytých samotným Alexandrem. V té době mezi Stříbrnými štíty nebylo mladšího 60 let, a přece byla tato elitní jednotka nedostižná a obávaná v celém helénském světě.
Olympias, Alexandrova matka, sice do čela Stříbrných štítů zvolila jednoho z nejbližších přátel svého zesnulého syna, ale ten nebyl vojáky jednoznačně přijat. Jmenovala jej do pozice dopisem, který posloužil jako propaganda. Byl předčítán před vojáky, které měl přesvědčit nejen o pokračování bojů za makedonskou královskou rodinu, ale také je měl ujistit o tom, že dostanou za svoje spojenectví dobře zaplaceno.
Eumena, který navíc nebyl Makedoncem, ale ostřílení generálové i vojáci nepovažovali za dostatečně zkušeného a silného vůdce, ale ani on Stříbrným štítům nevěřil.
Kopí a štíty vojáků Alexandra Velikého.
Stříbrné štíty chtěl na své straně každý
Zdlouhavé manipulace a přesvědčování Stříbrných štítů se ale započalo až po bitvě, kde se ocitl Eumenés na straně poražených. Měl být popraven, s čímž souhlasily i Stříbrné štíty, ale podařilo se mu uniknout. Následovalo období, kdy se Eumenés a jeho hlavní nepřítel Antigonos snažili Stříbrné štíty naklonit na svoji stranu.
Eumenés si muže získal svým přátelstvím s Alexandrem Velikým. Jeho posmrtné uctívání nebylo nic neobvyklého a on, jako jeho blízký přítel, s ním často promlouval ve snách. Také o vojácích mluvil jako o těch, kteří překonali svými činy Herakla či Dionýsa. Eumenés okatě odmítal peníze z makedonské pokladnice i postavení v čele Stříbrných štítů. Muži jej nikdy nepovažovali za jednoho z nich, takže jim v podstatě lichotil a vycházel vstříc.
I Antigonos se pokoušel získat si obávanou divizi veteránů. Pokoušel se uplatit generály i vojáky, ale hrozil také tresty za nevykonanou Eumenovu popravu.
Eumenés však nakonec přesvědčil váhavé, ale celá tahanice o jejich důvěru ukázala, že i Stříbrné štíty nemají zcela jasno v tom, kterou stranu Alexandrových nástupců reprezentovat.
Eumenés dokázal Stříbrné štíty přesvědčit
Euméns a Antigonos stáli proti sobě v několika bitvách. Cílem obou bylo podmanit si území, která dříve dobyl Alexandr. Eumenés měl Stříbrné štíty na své straně po dlouhá léta. Hrálo mu do karet především to, že reprezentoval makedonskou královskou rodinu a ta vojákům mohla přislíbit nejen bohatství a pozemky, ale hlavně návrat do rodné Makedonie.
Vše se nakonec rozhodlo během druhé války diadochů. Antigonos využil příležitosti a v nestřeženém okamžiku zabral veškerý majetek i členy rodin, které Stříbrné štíty doprovázely. Podle si tak zajistil výhodu, která protivníka zcela ochromila. Morálka válečných veteránů nenávratně utrpěla.
Zrada Stříbrných štítů
Eumenés, který doposud dokázal vojáky na svoji stranu zmanipulovat, zvolil tentokrát slova špatně. Během svého proslovu, kdy měl Stříbrné štíty znovu připravit do dalších bojů, označil rodiny a jmění válečníků za nedůležitou ztrátu. To se mu vymstilo. Bitva v Gabiéně byla poslední, kdy se Eumenés s Antigonem střetli.
Profesionální elitní vojáci ztratili poslední zbytky důvěry k Eumenovi. Ač neprohrávali, přišli o vše. Nakonec se proti Eumenovi obrátili, zajali jej a vyměnili s Antigonem za své rodiny a movitý majetek, který jim ukradl.
Podívejte se na animovaný dokument v angličtině o Stříbrných štítech neboli argyraspides.
Zdroje: en.wikipedia.org, www.ancient-origins.net
