V římských časech bylo mýdlo poměrně vzácné. Sportovci a řemeslníci se při práci zpotili a zamazali, vojáci nebo zástupci vyšší společenské vrstvy ale zapáchat nechtěli. Používali proto speciální techniku očisty. Nános špíny a odumřelé buňky kůže odstraňovali škrábáním.
Strigil proto vypadá spíše jako mučící nástroj než hygienická pomůcka. Vyráběl se ze dřeva, rákosu, bronzu a železa. Bohatší jedinci dávali přednost slonovině nebo dražším kovům. Odborníci se domnívají, že pochází z Řecka a do Římské říše se dostal kolem 6. století před naším letopočtem. Jeho obliba vzrostla natolik, že je zmíněný i v uměleckých dílech a stal se běžnou pohřební výbavou.
Strigil a římská hygiena
V pozdní římské éře byly strigily tak populární, že se dávaly jako dárky. Často na nich bylo vyryto jméno nebo iniciály majitele. Objevené byly také nádherně zdobené nástroje, jež měly reprezentovat společenské postavení.
V Římě měli soukromé koupelny jen ti extrémně bohatí. Lidé ostatních sociálních vrstev proto navštěvovali veřejné lázně. Tyto prostory byly místem setkávání a zábavy. Ještě před vstupem do vody bylo ale nutné odstranit přebytečnou špínu.
Ve vyhrazených prostorách se proto jedinci namazali olivovým nebo vonným olejem. Zaoblenou pomůckou pak nános seškrabávali. Kdo chtěl, mohl požádat otroka, aby mu pomohl. Obvykle byl odstraněný materiál vyhozený. V případě slavných gladiátorů se ale mazivo uchovávalo a přidávalo se do krémů na obličej, nebo se prodávalo jako afrodiziakum.
Strigil dnes
Moderní ekvivalenty strigilu, jako je lufa, tělový kartáč nebo plastové škrabky, se používají i dnes. I přesto, že tyto pomůcky vypadají jinak, plní stejný úkol jako v Římské říši. Spekuluje se dokonce, že zbavování se přebytečného mazu, potu a špíny pomocí tupého nástroje je k tělu mnohem šetrnější a dokonce zmírňuje příznaky ekzémů a lupénky.
I přesto, že Římané nevěděli, co je udržování rovnováhy pH na pokožce, skutečnost, že strigil byl používaný tak dlouhou dobu naznačuje, že doslova na vlastní kůži zjistili, že tato forma očisty má blahodárný vliv.
Zdroje: www.unrv.com, www.thoughtco.com, www.en.wikipedia.org