Začalo se jim říkat Velké provincie s nízkou smykovou rychlostí (LLSVP) nebo superplumy. Odhalené byly pomocí seismické topografie, která sleduje šíření energie pocházející ze zemětřesení nebo vulkanických erupcí pod povrchem planety.
Protože horniny a tekutiny mají různou hustotu, vlny se v nich pohybují odlišnou rychlostí. Díky tomu mohou geologové určit, jakým typem materiálu procházejí a vytvořit tak přibližnou mapu útrob Země.
Koule pod našima nohama
Po analýze celoplášťových seismických tomografických modelů smykové rychlosti odborníci odhalili, že pod Afrikou a Pacifikem jsou na hranici s jádrem doslova přilepené dvě zdeformované koule.
Zabírají přibližně osm procent objemu pláště Země a jsou o 0,5 % hustší než okolní materiál. Dohromady mají 2000 až 3000 kilometrů na šířku a vysoké jsou podle odhadů jako 90 Mount Everestů.
Jaký je jejich původ? To vědci netuší. Hlavní hypotézou je, že LLSVP jsou kusy oceánské kůry, které byly během miliard let pohybem tektonických desek naakumulované v oblasti Afriky a Tichého oceánu. Druhý možný scénář je však zajímavější. Podle něj se jedná o kusy starověké planety Theia.
Theia v srdci Země
Theia byla velká asi jako Mars. Podle Teorie velkého impaktu se předpokládá, že do částečně roztavené Země narazila před 4,5 miliardami lety. Masivní kolize vytvořila oblaka plynu, magmatu, chemikálií a pevného materiálu, z něhož se postupně zformoval Měsíc. Dva velké kusy z protoplanety se mohly doslova zakousnout do zemského pláště a částečně s ním splynout.
„Dalo by se říci, že jde o obrovské meteority,” říká geochemik Qian Yuan na Lunar and Planetary Science Conference. K potvrzení této hypotézy je však podle vědců nutné srovnání materiálu, který se nachází na Měsíci s kusy hornin, jež vyvrhly samojské sopky, o nichž se předpokládá, že obsahují části LLSVP.
Zdroje: www.iflscience.com, www.nature.com, www.en.wikipedia.org
