Americký astronom Allan Sandage (1926 – 2010) strávil život hleděním do teleskopů a jeho pozorování přispěla k odhadnutí stáří vesmíru i ke změření rychlosti jeho rozpínání. Sandage o sobě v mládí říkával, že je "praktikujícím ateistou". Čím více však hleděl do temného nekonečného prostoru protkaného světélky hvězd, tím silněji v něm narůstal pocit, že se taková dokonalost nemohla zrodit pouhou náhodou. V 50 letech začal věřit v Boha. "Byla to věda, co mě přivedlo k přesvědčení, že svět je příliš komplikovaný na to, aby se dal vysvětlit racionálně," prohlásil tehdy astronom.

V okruhu kolegů ovšem jeho postoj narážel na nepochopení i posměch. Od té doby, co fyzika uspokojivě vysvětlila vznik vesmíru Velkým třeskem, mnozí usoudili, že Stvořitel v tomto procesu nemusel hnout prstem, a jeho existence je tudíž vyloučena.

Radikální názory přirozeně můžete slyšet i z druhé strany barikády. "Pokud nevěříš, že Země a vesmír jsou staré pouze 6000 let, jak praví Bible, pak nejsi křesťan," slyšel Sandage od pastora jako malý chlapec.

Podezřelá dokonalost

V posledních desetiletích se však náboženství a věda k sobě začaly nenápadně přibližovat. Na mnohé fyziky a astronomy dnes vesmír působí dojmem, že byl vytvořen na míru pro život a vědomí. Kdyby se totiž přírodní konstanty, jako je síla gravitace, náboj elektronu nebo hmotnost protonu, jen o zlomek pozměnily, pak by atomy nedržely pohromadě, hvězdy by nevydávaly záři a život by se nikdy neobjevil.

Držitel Nobelovy ceny za fyziku Charles Townes dokonce přímo prohlásil: "Řada z mých kolegů má pocit, že v zákonech vesmíru musí mít prsty nějaká inteligence."

Bůh jako geniální matematik?

Loni zesnulý vystudovaný fyzik John Polkinghorne v roce 1982 pověsil na hřebík slibnou kariéru profesora na univerzitě v Cambridge a stal se anglikánským knězem. Ke změně světonázoru ho prý přivedla matematika. "Řekové vydělili obvod kruhu jeho průměrem a dostali číslo pí, tedy 3,14159... Pí se ale objevuje i v rovnicích, které popisují světlo a další subatomární částice, jež nemají žádnou zjevnou souvislost s kruhy," divil se Polkinghorne. Jak je možné, že abstraktní matematika vynalezená lidskou myslí funguje ve vesmíru všude, kam se podíváte? "Zdá se, že naše mysl je na vesmírnou realitu nějakým způsobem naladěna, lidské vědomí je v harmonii s tím božským," domníval se duchovní.

Naskýtá se hypotéza, že prostřednictvím matematiky a fyziky vlastně jen poznáváme zákony bytí, jak je ustanovila nějaká vyšší inteligentní mysl. Věda by z tohoto pohledu Boha nevylučovala, nýbrž vysvětlovala. Zatím netušíme, kde se tento Bůh skrývá a jakým způsobem zasahuje do našich životů. Jedno je však jisté: pokud opravdu existuje, je matematicky přesný.


Zdroje: https://www.washingtonpost.com/, https://creation.com/, https://en.wikipedia.org/