Dnes se už obecně přijímá teorie, že vesmír začal Velkým třeskem. Nemusíme o tom nijak polemizovat, nicméně i malé dítě si hned položí otázku: "A co bylo předtím?" Významní vědci jako Albert Einstein nebo Stephen Hawking by pohotově odpověděli: "Nemá smysl se ptát, protože čas předtím neexistoval. Šlo o stav, který nazýváme singularitou." Dítko se nenechá odbýt: "A kdo stvořil singularitu?" Odborníci pokrčí rameny: "Nikdo ji nemusel stvořit, prostě tu byla. Neumíme si ji představit, protože náš mozek pracuje jen v rámci časoprostoru."
Nyní se pro zajímavost vraťme na začátek 5. století, kdy se raní křesťané snažili vysvětlit evropským pohanům, že svět stvořil jeden Bůh. Svatému Augustinovi z Hippa tehdy kdosi položil otázku: "Co vlastně ten Bůh dělal předtím, než stvořil svět?" Augustin prý odpověděl: "Bůh nevytvořil svět v čase, ale spolu s časem." Shodoval se tedy s Einsteinem a Hawkingem v postoji, že před momentem vzniku vesmíru tu žádný čas nebyl.
Vše začalo Velkým třeskem.
Náhlé pohnutí Boží mysli - nebo atomu
Vědci předpokládají, že před Velkým třeskem byla veškerá hmota nahuštěna do nekonečně malého bodu s nekonečnou hustotou. Když odhlédneme od skutečnosti, že ani tento obraz si v hlavě nedokážeme dost dobře promítnout, napadne nás další otázka: "Co ten velký třesk způsobilo?"
Z běžného života i fyziky jsme zvyklí na všudypřítomnou kauzalitu. Všechno, co se děje, má nějakou příčinu. Velký třesk ale zdánlivě žádnou příčinu neměl. Stejně jako se Bible nerozepisuje o důvodech, které Boha vedly k nápadu stvořit svět.
Pokud bychom chtěli najít oblast, kde zákony kauzality neplatí, museli bychom zabrousit do kvantové fyziky. Na úrovni maličkých částeček, jako jsou atomy a molekuly, se odehrávají takzvané kvantové události, u kterých se žádné příčiny vysledovat nedají. Dějí se zcela spontánně. Částice se může znenadání objevit a zase zmizet, nebo se zničehonic vynoří na neznámém místě. Příroda tedy spontánní akce umožňuje. Jedna z nich se musela odehrát i v tom nekonečně malém bodu, ze kterého vystřelil vesmír.
Boha coby Stvořitele bychom tedy mohli přirovnat ke kvantovému jevu. Věřící mu ovšem připisují i jakýsi vyšší smysl, či dokonce vlastní vědomí. Z hlediska současné vědy je těžké studovat vědomí Boha, když toho zatím nic moc nevíme ani o vědomí lidském. Mohlo by jít opět o kvantový jev, který by zároveň i vysvětloval, proč máme schopnost svobodného rozhodování a na jeden podnět můžeme reagovat různými způsoby? To by ale znamenalo, že kvantové jevy nejsou zase tak náhodné, jak se tváří. Může je pohánět nějaké dokonalé vědomí, které moc dobře ví, co dělá? Na takovou možnost se vědci zatím nijak nadšeně netváří.
Temná hmota patří k největším záhadám vesmíru.
Temná hmota a záření
Bůh se ale může skrývat i jinde. Astrofyzik Joel R. Primack z Kalifornské univerzity tvrdí, že veškeré jevy, které jsou viditelné lidským okem, tvoří méně než 1 procento celého vesmíru. Vzhledem k tomu, že je Bůh dle tradiční definice neviditelný, vesmír mu poskytuje dostatek prostoru k utajené seberealizaci. Primack obzvláště poukazuje na takzvanou temnou hmotu a temnou energii, kterým věda zatím na kloub nepřišla.
Německý astronom Michael Hippke hledal Boha v mikrovlnném záření, které se zrodilo relativně krátce po Velkém třesku. Reagoval tak na výzkum svých amerických kolegů, kteří zformulovali teorii, že náš vesmír stvořila vyšší inteligentní civilizace a do mikrovlnného záření zašifrovala binární kód vyjadřující zákonitosti bytí. Veškerá měření ale nepřinesla žádné ovoce, záření podle Hippkeho nevykazovalo žádné pravidelnosti, které by se daly označit za smysluplný kód. A i kdyby vykazovalo - mohl by nám někdo vysvětlit, kdo stvořil tu "vyšší civilizaci"? Otázky jsou nekonečné jako vesmír sám.
Zdroje: vesmir.cz, www.npr.org, www.sciencealert.com
