Naučit se pilotovat originální letouny mířící do kosmu je vždy riskantní a nákladné. Trénink je ale nutný. Proto se absolvent Moskevského leteckého institutu Minion Vasiljevič Suchanov v druhé polovině 30. let minulého století rozhodl, že zkusí sestrojit bezmotorové letadlo, které by simulovalo vlastnosti raketoplánů.
V roce 1950 tak spatřil světlo světa experimentální kluzák „Diskoplan-1“. Stroj měl průměr křídla 3,9 m, délku 5,3 m, výšku 2 metry, letovou hmotnost 230 kg a maximální aerodynamickou kvalitu Kmax \u003d. Letové zkoušky byly prováděny v roce 1957.
Suchanovův diskoplan
Byly překvapivě úspěšné. Kulaté křídlo zajistilo plynulé proudění vzduchu. Bylo tak stabilní i při velmi velkých úhlech náklonu. Navíc, vztlaková síla neustále rostla. Díky tomu byla objevena důležitá vlastnost diskoplanu. Za žádných letových podmínek se nemůže dostat do vývrtky.
V roce 1960 vytvořil Suchanov „Diskoplan-2“ s průměrem křídla 4,9 m. To připomínalo obrovské kolo s ráfkem a drátěným výpletem. Nový letoun měl zajímavou vlastnost. Při klouzání z výšky na přistání měl pilot pocit, jakoby seděl na polštáři a automaticky se stabilizoval v příčném i podélném směru. Letadlo tak dokázalo dosednout pomalu na zem i bez zásahu člověka.
Vzhůru do kosmu
Mezi lety 1969 až 1985 pracoval Suchanov na vývoji bezpilotního kluzáku, který měl být schopen letu v atmosféře planety Venuše. Konstruktér vymyslel letoun se sklápějícím křídlem a lichoběžníkovou zdvojenou ocasní plochou, jenž se měl vejít do útrob oválného pouzdra s průměrem 2 metry.
Testovací kluzák měl robustní trub a křídlo o průměru 3,6 m. Jako jeden z posledních strojů měl plátěný potah. Konvenční podvozek nahradilo malé kolečko a dvě záďové ostruhy. Na oběžnou dráhu se letoun nikdy nedostal. Koncem 80. let byl přesunut do muzea ruského letectví v Monině, kde je k vidění dodnes.
Zdroj: