Nečekaná událost se stala 7. prosince roku 185 n. l. Díky pečlivosti čínských astronomů ji dnes vědci považují za první zaznamenaný konec hvězdy. Odborníci ji oficiálně pojmenovali SN 185.
Zbytky supernovy však hledali marně. Až v 60. letech 20. století někoho napadlo, zda by nemohlo jít o masivní mlhovinu RCW 86. Nachází se 8000 světelných let od Země v oblasti Alfa a Beta Centauri.
Supernova z roku 185
Většina astronomů ale nesouhlasně kroutila hlavou. RCW 86 byla podle výpočtů velká natolik, že byla stará nejméně 10 tisíc let. Záhada „druhého slunce” tak zůstávala nevyřešená.
Infračervené snímky z NASA Spitzer Space Telescope a WISE jsou na tomto snímku RCW 86 kombinovány s rentgenovými daty z rentgenové observatoře Chandra a XMM-Newton observatoře ESA .
V roce 2006 ale pozorování pomocí NASA Spitzer Space Telescope a Wide-field Infrared Survey Explorer odhalilo, že hvězdná exploze se odehrála v dutině, což umožnilo vyvrženému materiálu cestovat rychleji, než by tomu bylo normálně.
„Kulovité pozůstatky výbuchu jsou dvakrát až třikrát větší. Proto jsme byli tak dlouho zmatení,” přiznává Brian J. Williams, astronom ze Státní univerzity v Severní Karolíně v Raleigh. Pozdější analýza rentgenovou observatoří Chandra potvrdila, že rázová vlna se pohybovala rychlostí 2700 kilometrů za sekundu.
Speciální hvězda
Přítomnost většího množství železa dále napovědělo, že SN 185 byla nejenergičtějším typem supernovy, označené jako „type one-A". Tyto hvězdy produkují tolik světla, že je jejich přeměna zaznamenatelná pouhým okem. Sedí to se záznamy čínských kronikářů.
Teorie byla definitivně potvrzená nejnovější snímkem z Dark Energy Camery namontované na dalekohledu Víctor M. Blanco na meziamerické observatoři Cerro Tololo v severním Chile. Zbytky supernovy symbolizují jemná červená vlákna.
