Na první pohled vypadá jako obyčejné pohoří o průměru třinácti kilometrů. Pravou tvář sopky ale prozrazují šedé sirné výpary. Právě ty vědce znepokojují. Vycházejí totiž z prasklin, jejichž počet se za poslední desetiletí zvýšil.
„Podle našich modelů vstoupila Flegrejská pole do neelastické fáze. Vyznačuje se zlomy povrchu, úniky magmatického materiálu a erupcemi,” říká profesor věd o Zemi na University College London Christopher Killburn. „Neznamená to, že k výbuchu dojde, je to však jeden z možných scénářů.”
Evropský supervulkán
Mezi další indicie patří pohyb sopky. Je sledovaný již od roku 1950 a do současnosti se hora zvýšila o čtyři metry. Zároveň letos v dubnu odborníci zaznamenali více než 600 zemětřesení.
Aby vědci zjistili, zda vulkanická exploze hrozí či nikoli, spojili seismické údaje s měřením zemního zdvihu. Zjistili, že proudy plynu a magmatu za posledních čtyřicet let oslabily kůru na třetinu své původní tloušťky. Tato tenká hornina má větší potenciál prasknout pod menším napětím, což seismologům znemožňuje odhalit blížící se zemětřesení a zahájit evakuaci oblasti s dostatečným předstihem.
Navzdory svému zjištění badatelé tvrdí, že ke gigantické erupci vůbec nemusí dojít. Aby sopky vybuchly, musí se plyny hromadit rychleji než unikat a magma se pohybovat tak rychle, aby kůru prudce roztrhlo. Také nedokáží odhadnout, jak masivní by potenciální katastrofa byla.
Dusící se Evropa
Nyní nad rozsáhlým podzemím sopečným komplexem žije více než 1,5 milionu lidí. Zhruba 360 tisíc z nich má své domovy přímo uvnitř kaldery, tedy prohlubně ve tvaru kráteru. Případná erupce by tak mohla ohrozit nejen oblast západního okraje Neapole a nedalekého Puzzuolského zálivu, ale také způsobit globální změnu klimatu.
Jak ukazuje historie, Campi Flegrei dokáže být krutá. Během své největší exploze před 39 000 lety vyvolala 33,5 metrů vysoké tsunami a rozšířila oblak síry a toxického popela, jenž uvízl nad severní polokoulí po stovky let a způsobil masové vymírání druhů.
