Autorem, který ztělesnil tuto myšlenku a převedl ji do obrazovky počítače, je Ron Miller z Minnesoty. Snažil se pochopit rozdíl mezi Měsícem a ostatními planetami naší soustavy, přičemž při zobrazení zachoval stejnou vzdálenost, v jaké je Měsíc od Země.
Do vzdálenosti asi 240 000 km tak umístil Venuši, Neptun, Saturn a další planety, aniž by změnil jejich velikostní poměry. Na video se podívejte zde:
Jak by vypadala naše noční obloha?
Sám autor myšlenky však dodává, že nebral samozřejmě v úvahu všechna specifika. To, co však vytvořil, je velkolepé a otvírá to prostor pro naši fantazii.
Ve zkratce si jen řekněme několik zajímavostí. Například kdyby na nebi svítila místo Měsíce Venuše, noc by byla stejně jasná jako den. Venuše totiž odráží šestkrát více světla než Měsíc. Naopak Mars by byl sice na obloze stejně velký jako Měsíc, ale k tomu by bylo jen pouhým okem snadné spatřit všechny detaily na jeho povrchu, které nyní vidíme dalekohledem. Na první pohled však vypadají nejpůsobivěji největší planety, jako jsou Saturn a jeho velkolepý prstenec anebo Jupiter, který je 40krát větší než Měsíc.
Podívejme se na jednotlivé planety a jak by to vypadalo, kdybychom je viděli na naší noční obloze.
Největší katastrofou by byl nádherný Jupiter
Merkur je nejvíce podobný Měsíci – má povrch posetý krátery po kosmických kamenech, ale je plochou větší, tudíž by měl na Zemi větší vliv. Naše noci by s ním byly světlejší a odliv by byl vyšší a příliv nižší. Cyklus Merkuru by se zkrátil o 14 hodin, ale jinak by to nepřineslo žádné větší následky.
Hmotnost Venuše je téměř stejná jako hmotnost Země proto se jí říká sesterská planeta. Kdyby byla na nebi v dohledu místo Měsíce, její nov by odrážel mnohem více slunečního světla, takže noci by byly jasné jako za soumraku. Pokud by ale Země i Venuše začaly obíhat kolem svého společného středu hmotnosti, obě planety by se výhledově srazily.
Mars by byl velmi nápadným novým Měsícem! Jeho kotouč by byl načervenalý a byl by dvakrát větší než Měsíc. Mars má navíc pověstnou obrovskou sílu, takže by byla narušena křehká rovnováha Země: Místo vln by byly tsunami, noci by byly světlejší a pozemská krajina by zčervenala. Časem by i Mars a Země začaly obíhat kolem společného středu.
Velmi zásadně by Zemi ovlivnilo, kdyby Měsíc nahradil Jupiter. Sama Země by se totiž stala měsícem obíhajícím kolem plynného obra. Vypadalo by to velmi efektně, ale na Zemi by vybuchovaly sopky každou vteřinu. Přitažlivost Jupiteru by Zemi rozdělila a její povrch by se vyboulil tam a zpět. Brzy by narazila do Jupiteru a propadla by se přímo skrz povrch.
Neméně efektivní podívaná by byla na Saturn, který by díky své velikosti zabíral velkou část oblohy a jeho prstence by se táhly ještě dál. I kolem něj by Země začala obíhat, ale později by do něj narazila. Prolétla by jeho prstenci a shořela v jeho atmosféře, přičemž by se musela vyhnout všem jeho 53 měsícům. Pokud by Země neshořela, roztrhala by se na kusy.
Nechme si náš Měsíc!
Nejméně děsivou variantou je Neptun. Kdyby nahradil Měsíc, objevoval by se ve dne i v noci a zdálo by se, že je patnáctkrát větší než Slunce. Vypadalo by to, že zatmění Slunce je věčné. Jakmile by Slunce zmizelo za Neptunem, byli bychom hodinu a půl ve tmě. I Neptun by Zemi donutil obíhat kolem něj, a i zde by hrozila srážka. Kdybychom kolem něj neobíhali, Země by opět zápasila s tsunami, zemětřeseními a sopečnými erupcemi. Podobné by to bylo i s Uranem.
Takže souhlasíte? Nejlepší je ponechat si náš měsíc, i když fotografie vypadají úžasně!
Zdroje:
