Bez ústupků
Dorota byla křesťanská panna v Ceasareji a svůj život obětovala víře. Nezlomil ji ani císařský náměstek Sapricius. Naléhal na ni, aby se odevzdala pohanským božstvům a lákal ji na vdavky a radosti. Odpověď ho ale rozezlila: „Jsem křesťanka a víry Kristovy se nezřeknu. Za muže se nevdám, neboť jsem Kristu slíbila své panenství."
Za trest ji zavřel do žaláře společně se sestrami Christou a Kallistou. Byly to bývalé křesťanky, které se zalekly hrozby mučení a zapřely svou víru. Dorota se nedala jejich lanařením obalamutit a sama je přivedla zpět na cestu ke Kristu. To Sapricius nemohl přenést přes srdce a přikázal obě ženy uvařit v kotli s vroucí smolou. Dorota věděla, že i ji čeká podobný osud, ale za každou duši, kterou přivedla na správnou cestu, byla šťastná.
Zázrak
Na skřipci, při bičování i během pálení pochodněmi se radovala, že je zase o kousek blíž ráji. Netrvalo dlouho a čekal ji konečný ortel - smrt mečem. Cestou k popravišti pronesla slova, která změnila pohled Theofila na víru. Ten se do té doby křesťanství jen vysmíval. Popíchl Dorotu, aby mu z ráje, kam má mladá mučednice namířeno, poslala kytici růží a sladké ovoce. Vyslechla ho a upozornila, aby byl na dar připraven.
Krátce na to přistoupilo k Dorotě dítě a podalo jí růže i ovoce. Poděkovala mu a poslala ho za Theofilem, který zázraku nemohl uvěřit. Ještě než se mu dostalo darů z ráje, přišla mučednice o život. Sapricius zuřil a nechal Theofila mučit a trhat tělo železnými háky. Marně. Nakonec ho čekal stejný osud jako Dorotu.
Svatá Dorota
Dorota patří mezi čtrnáct svatých pomocníků a spolu se svatou Barborou, Kateřinou a Markétou je považována za Quattor Virgines Capitales. Nejčastěji je zobrazována s věncem růží na hlavě a náručí ovoce. Vzpomínka na ni připadá na 6. únor a s její osobou se pojí několik lidových her a slavností. I kvůli tomu postupem času jméno Dorota zlidovělo a stalo se synonymem hlupačky, nepořádnice a nevěstky.
