Na počátku 10. století byl východoslovanský kmen Drevljanů podroben knížeti z Kyjevské Rusi, odváděl mu daně a zapojoval se do jeho vojenských tažení proti Byzantské říši. Když kníže zemřel, Drevljané měli pocit, že tím získali svobodu a nemusí si nadále Kyjevské Rusi všímat, natož jí něco platit. Nový kyjevský vládce Igor byl však jiného názoru. V roce 945 se ke Drevljanům osobně vydal, aby si zjednal jejich poslušnost.

Co se tehdy odehrálo, mělo k diplomatickému jednání velmi daleko. Drevljané knížete Igora zajali, ohnuli k zemi dvě vzrostlé břízy a přivázaly je k jeho nohám. Poté stromy uvolnili, aby se opět vzpřímily a Igorovo tělo doslova roztrhly vedví.

Po knížeti zbyla v Kyjevě vdova Olga a tříletý syn Svjatoslav. Drevljané se domnívali, že kněžnu snadno zastraší, a nabídli jí sňatek s vlastním vládcem Malou. Olga však manželovu smrt nehodlala jen tak oplakat. Poselstvo namlouvačů nechala zaživa pohřbít v jámě a Drevljanům lstivě vzkázala, že chce o svatbě jednat jen s těmi nejurozenějšími muži z jejich kmene.

Drevljané ochotně vyslali do Kyjeva novou družinu, tentokrát čítající nejvyšší "smetánku". Pro její členy Olga připravila obzvláště hrůznou smrt: po přátelském přivítání je vybídla, aby se umyli v jejích lázních, které se nacházely v samostatně stojícím dřevěném domku. Jakmile nic netušící Drevljané vešli dovnitř, zamkla za nimi dveře a chatku zapálila.

Její touha po pomstě však stále nebyla uspokojena. Pod záminkou, že chce vykonat tryznu na hrobě svého manžela, Olga přijela do drevljanského města Iskorosteně a s nepřáteli hodovala. Jakmile se všichni váleli po zemi opilí, vydala rozkaz svým mužům, aby Drevljany rozsekali na kusy. Podle letopisů bylo tehdy zmasakrováno na 5000 lidí.

Po vyvraždění drevljanské elity už bylo jednoduché podmanit si celé území a zavést v oblasti daně. Olga vládla tvrdou rukou až do chvíle, kdy její syn dospěl a mohl se vlády ujmout sám. Protože ale trávil většinu času na kořistnických výpravách do jiných zemí, zastávala jeho úřad de fakto po celý život.

Otázkou zůstává, jak je možné, že tato pomstychtivá a krvežíznivá žena byla roku 1547 posmrtně prohlášena za svatou. Důvod je prostý: v jejím případě stačilo, že jako první z ruských vládců přijala křesťanství a snažila se k němu obrátit i celý svůj lid. Pro svou zvěstovatelskou činnost si dokonce u pravoslavné církve vydobyla přízvisko "rovna Apoštolům" a jako světici ji uznala i církev katolická.

"Mezi nevěřícími zářila jako perla v blátě, protože všichni lidé byli na rozdíl od ní ušpiněni od hříchu, neočištěni svatým křtem," vysvětlil dobový kronikář.