Sama Bible nám toho o Svatém kopí mnoho nevypráví, ale navazující legendy jsou plné fascinujících příběhů. Longinus prý trpěl oční vadou a hrozila mu slepota, avšak jakmile bodl Ježíše do boku, krev mučedníka mu kápla do očí a na místě ho uzdravila. Voják se poté obrátil na křesťanskou víru a později byl pro ni sám umučen.

Co se stalo s jeho kopím, nikdo dlouho nevěděl. Věřící ale tušili, že taková relikvie musí mít silnou magickou moc. Kdo se zmocní kopí, stane se pánem světa, šuškalo se.

Zázračné vítězství křižáků

Jeden žhavý kandidát na pravé Longinovo kopí se vynořil roku 1098 během první křížové výpravy. Křesťanské vojsko se tehdy zmocnilo Antiochie, která se však záhy ocitla v obležení Saracénů. Křižákům docházely zásoby a při pohledu na mnohem početnější armádu nepřátel propadali beznaději, když si u hraběte Raimonda z Toulouse vyžádal audienci jakýsi usmolený provensálský rolník jménem Petr Bartoloměj.

Hraběti tvrdil, že se mu ve snu zjevil svatý Ondřej a pověděl mu o zázračném kopí, které je prý ukryto v místní katedrále svatého Petra. Hrabě Raimond mu uvěřil a nechal svatostánek prohledat. Dělníci kopali v podlaze, ale nemohli nic najít. Potom však do jámy skočil sám Petr Bartoloměj a vítězoslavně vyhrabal kus železa, jenž byl na místě označen za Longinovo kopí.

Ať byla relikvie pravá či nikoli, na křižácké vojsko silně zapůsobila. Vyhladovělí vojáci vyběhli jako zběsilí z bran obléhaného města a probili si cestu pryč. Přitom pozabíjeli stovky Saracénů a zbytek zahnali na útěk. Raimond z Toulouse si nalezené kopí odvážel do Francie s vírou, že jeho vojákům zachránilo život.

Církevní hodnostáři však o pravosti Longinovy pověstné zbraně pochybovali. Petr Bartoloměj se proto rozhodl podstoupit zkoušku ohněm a dokázat, že artefakt činí zázraky. Oděn jen tak nalehko a s kopím v ruce vstoupil mezi dvě hořící hranice a popálil se natolik, že o dva týdny později v hrozivých bolestech skonal.

Přes Karlštejn do Vídně

Nebylo to ovšem poprvé ani naposledy, co se na evropské scéně objevilo "zaručeně pravé" Svaté kopí. Jedno takové získal už král Ota I. Veliký v roce 929 od mohučského arcibiskupa Hildeberta. Relikvii po dlouhá staletí dědili němečtí římští králové císaři, v jejichž linii nechyběl ani Karel IV. Jeho mladší syn Zikmund pak kopí odvezl z Karlštejna do Norimberku, aby ho uchránil před husity. Později se relikvie ujali Habsburkové, když pro změnu potřebovala ochranu před Napoleonem. Z Vídně ji ukradli nacisté, ale po válce opět našla cestu zpět a dodnes je uložena v Klenotnici vídeňského hradu.

Podle odborníků jde o velmi zručnou kopii římského kopí, která byla vyrobena někdy v 8. století. Přestože se nejedná o zbraň, kterou napřáhl legendární Longinus proti ukřižovanému Ježíšovi, z historického hlediska jde o unikát. Artefakt uchovaný mezi králi a císaři od dob Karla Velikého až do dnešních dnů je přecijen věcí nevídanou.

Zdroje: https://www.historytoday.com/, https://en.wikipedia.org/