Brutální rituály svatební noci u starých Slovanů. Pro nevěstu znamenaly trauma

Jarouš M Komořanský | 22. 8. 2022

Ač je dnes tzv. svatební noc u většiny civilizovaného světa spíše formalitou, ne vždy tomu tak bylo. Dnes nemusíme dokazovat čistotu nevěsty, ani není tato noc provázena žádnými speciálními rituály. Jenže u starých Slovanů tomu bylo zcela jinak. Svatební noc byla poměrně děsivým zážitkem zejména pro nevěstu, protože některé rituály připomínaly svou brutalitou africké zvyky současnosti. Defloraci mohl provést kdokoli a důležitou roli při vstupu do manželství hrála sekera.

Samotnou svatební noc provázely mnohé přípravné rituály. Sňatek u Slovanů byl jakousi přátelskou smlouvou, kterou rodiny obou novomanželů svobodně uzavíraly. Při svatbě pak byl nezbytný únos dívky, který byl – jako dnes - pouze zinscenovanou hrou. Slovanské dívky se vdávaly již ve 14 letech. I ony musely být panny a jejich symbolické rozloučení s panenstvím probíhalo v rámci rozpleciny neboli rozlučky. V předcházejících staletích se zejména u východních Slovanů velmi důrazně dbalo na zachování panenství před vstupem do manželství, naopak – jak dále píšeme – například u Rusů bylo panenství znakem, že se dívka mužům nelíbí a není pro ně přitažlivá.

Smutný (před)svatební pochod

Svatba rozhodně nebyla provázena jen veselím a radostí. Dívky zaplétaly nevěstě vlasy do copu a účes poté zdobily větvičkami, květinami a stuhami, přičemž zpívaly smuteční písně. Poté celý svatební průvod dorazil k domu a předák, první muž nebo dívčin bratr rozpletl cop.

Současně měl i ženich svou rozlučku se svobodou, ale podrobnosti o ní nejsou známy.

Svatba se pak konala následující den a bylo potřeba zažehnat špatnou energii průchodem branou se sekerou směřující do dvora. Manželský slib se vyměňoval před dohazovačem a mladý pár byl přivítán solí a chlebem. Poté následovala klasická a neomezená zábava.

Jinou slovanskou tradici ukazuje i toto video:

Zdroj: Youtube

Svatební noc se sekerou v posteli

Sekera byla, zdá se, u Slovanů velmi oblíbená, protože nechyběla dokonce ani u postele novomanželů. Symbolizovala ochranu páru, takže se umisťovala pod postel, a měla dokonce zajistit, aby byl počat chlapec.

Mužský potomek byl, stejně jako stále u některých národů, znamením přijetí ženy domácími duchy, a zároveň i rodinou manžela. Sekera pak byla například u Rusů vážnější než panenství, protože když byla dívka panna, znamenalo to, že se chlapcům nelíbí a není oblíbená. Paradoxně i dívka s dítětem byla u nich velmi žádaná, protože bylo jasné, že je plodná.

U západních Slovanů tomu ale bylo jinak a panenství bylo striktně vyžadováno. Družice oblékly nevěstu do nové bílé košile, podobnou měl i ženich a nahé tělo nesměli vzájemně vidět ani manželé. Svatební košile mívala vpředu prostřižený otvor, který se pak po úspěšně provedené defloraci veřejně kontroloval. Když se ženichovi podařilo deflorovat dívku během první půlhodiny, byl považován za velmi schopného muže (např. v Bělorusku chodili kontrolovat novomanžele každou půlhodinu).

Deflorace nade vše

Když dívka byla panna, bylo jasné, že deflorace je o svatební noci naprostou nutností. Když se deflorace v průběhu noci nepodařila samotnému novomanželi, zvyk u východních Slovanů velel, že ji musí dokončit buď starší družba, většinou bratr ženicha, nebo bojar. V Bulharsku dokončila defloraci zkušená stará žena. V Černé Hoře se pohlavní styk mohl uskutečnit až druhý den a nevěsta první noc musela spát vedle tchýně.

Nevěsta tedy rozhodně o panenství přišla, ale nemohla si určit kým. Mohla jen doufat, že její manžel bude dostatečně „zručný".

Svatební lože bývalo připraveno v komoře nebo na příhodném místě ve stodole, v sýpce či v maštali a kolem něj se konaly různé magické obřady, které měly zajistit novomanželům plodnost. Lože se obcházelo, zaříkávalo, pod polštář se kladly peníze, rozmarýn a další předměty, někde se dokonce do postele pokládalo cizí dítě. Navíc postel a její okolí musely prohlédnout pověřené ženy, aby se zde náhodou nevyskytla lahvička s holubičí krví. Tu by dívka použila v případě, že už nebyla panna.

Strašný osud vdov starých Slovanů: Po smrti manžela je čekalo největší utrpení
Magazín

Strašný osud vdov starých Slovanů: Po smrti manžela je čekalo největší utrpení

Rizika a hrůzné zážitky

Hodně nevěst se přípravám na svatební noc bránilo. Odmítaly si obléct svatební košili, strhávaly ji ze sebe a často musely být k jejímu oblečení dohnány násilím. Až s košilí přesně „podle předpisu“ mohlo být přikročeno k prvnímu aktu podrobení se muži.

Nejprve musela nevěsta ženichovi vyzout boty a před sdílením lože s mladým mužem jej manželka svlékla. V jedné botě byla mince, a pokud na ni žena narazila v první botě, očekávalo se, že život bude šťastný. Pak se přikročilo k aktu, jemuž mnozí přihlíželi osobně. Pokud vše u novomanželů proběhlo tak, jak mělo, ženich buď výstřelem z pušky nebo jinak, např. rozbitím džbánu o zeď, dal najevo, že „je dokonáno“.

Nevěsta si pak musela svléknout onu košili a vyvěsit ji na viditelném místě, aby každý věděl, že ztratila panenství. Jinde úspěch syna kontrolovala jeho matka. V některých zemích se pak svatební košile nebo prostěradlo zavěšovalo na žerď a veřejně vystavovalo, na Ukrajině se dokonce nosilo v průvodu jako prapor.

Pokud nevěsta nebyla poctivá, byla poslána zpět k rodičům, nebo dokonce zbita, na Ukrajině byla vystavena veřejnému posměchu.

No řekněte, jak by se vám tyto zvyky líbily?

Zdroje:

firstchoicelimonj.com, culture.pl, www.national-geographic.cz

Tagy Bělorusko Bulharsko Nevěsta rituál sekera Ukrajina