Pečeť manželského svazku
Představme, si že se muž 21. století vrátí v čase, narodí se jako šlechtic královské krve a ocitne se v jedné z častých situací středověké Evropy. Je dědic trůnu a jeho sňatek má zajistit výhodné spojení s jiným panovnickým rodem. Možná ještě dřív, než začne jako batole chodit, je zasnoubený s přibližně stejně starou princeznou. Když má štěstí, může se s ní alespoň „seznámit“, protože ona může vyrůstat na královském dvoře v jeho zemi. Když začnou dospívat, královští astrologové dle konstelací hvězd usoudí, že je načase, aby se vzali.
V kostele je u oltáře oddá duchovní, jejich manželství ale musí zpečetit svatební noc. Jinými slovy bude uznané za právoplatné, až když spolu budou mít pohlavní styk. Takže po velkolepé svatbě a honosné hostině se nemůže odebrat na královské manželské lože oddávat se radovánkám svatební noci jen se svou chotí. Pro svůj první manželský styk potřebuje svědky…
Postelový rituál
Jednotlivá království měla ve středověku pro rituály svatební noci, tedy dosvědčení platnosti manželství sexem novomanželů, svá pravidla. Svědky prvního pohlavního styku ale byla vždy rodina. Akt dále sledovali dvořané, hosté a významné osobnosti, především takové, které měly na spojení rodů zájem, ať šlo o majek, moc či politiku. Ti všichni doprovodili královské novomanžele do ložnice.
Někde toto procesí doprovázeli muzikanti s pěvci, kteří notovali oplzlé písně a šašci je doplnili postelovými vtípky. V Německu to byli třeba pištci a bubeníci, kteří se snažili vyloudit zvuky, které by se měly ozývat z ložnice. V Anglii manželskému lůžku požehnal kněz. Novomanželům podal poháry se sladkým kořeněným vínem, které jim „měly dodat kuráž“. V severských zemích se v ložnici vyžadovala přítomnost nejméně šesti mužů.
Následující video přibližuje středověké svatby:
Naplnění manželství
Ať s milostnou předehrou v podobě muzikantů, popíjením vína či požehnáním kněze nebo bez ní, pár musel ulehnout na lože před očima svědků. V některých zemích to k uznání manželství stačilo a svědci se odebrali zpět do hodovního sálu dopít si své sklenky. Jinde manželům postelový rituál dovoloval po ulehnutí zatáhnout si kolem lože baldachýn. Svědci tak mohli dosvědčit naplnění manželství na základě toho, co slyšeli. Důkazem bylo i panenskou krví potřísněné prostěradlo.
V mnoha zemích se však pro naplnění sňatku vyžadovalo očité svědectví. Svědci pohlavního aktu – a často se do ložnice sotva vešli – se jako v divadle usadili na židle poblíž postele. A pokud se novomanželi nedařilo, mohli ho povzbuzovat nebo mu radit. Rituály se netýkaly jen dospívajícího panovníka – nezkušeného panice, jako by se mohlo zdát z úvodního příběhu, ale i dospělých kraleviců, které do tajů fyzické lásky zasvětila ještě před manželstvím „zkušená milenka“. A samozřejmě i panovníků zralého věku.
Chtěl by takovou svatební noc zažít dnešní muž? Asi stěží. Koneckonců, vzepřel se mu dle pramenů třeba anglický král Karel I. Stuart, který nechal zatarasit dveře své ložnice, aby se do ní svědci nedostali…
