Období středověku přineslo v uspořádání a vnímání manželství trvalé změny. Do formování rodinných vztahů se silně promítlo křesťanství. Od 4. lateránského koncilu, který svolal papež Inocenc III. bulou z 19. dubna 1213, bylo manželství pokládáno za svátost. Závazek nevznikl pouze mezi partnery, ale také mezi nimi a Bohem, což znamenalo jeho nerozlučitelnost. Jako ideál byl předkládán rovnoprávný a trvalý vztah jednoho muže a jedné ženy, založený na vzájemné lásce a úctě. Křesťanství dále přichází s požadavkem věrnosti. Sexuální život měl probíhat jen v manželství a měl být pouhým prostředkem k plození dětí.

Od 12. století se objevil sňatek církevní a veřejný, kterému předcházely oficiální zásnuby a trojnásobné ohlášky v kostele. Farář měl tak dostatek času na přezkoumání rodinných vazeb a zdravotního stavu nastávajících. Pokud se překážky neobjevily, mohla proběhnout svatba.

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj

Rozvést se dalo v případě, že manželství nebylo konzumováno v loži. Dějiny však dokládají několik příběhů o rozchodech především jedinců z vyšší společenské vrstvy. Právní kličky bylo možné najít i ve středověku.

Vedle oficiálních sňatků docházelo i k soukromým svatbách bez účasti kněze. Snoubenci si jednoduše navzájem řekli, že spolu chtějí žít. Pokud se o této formě veselky dozvěděla církev, následoval příkaz k veřejnému obřadu pod hrozbou přísných sankcí. Tajné sňatky byly zakázány koncilem v polovině 16. století.

Vdavky v době středověku byly podmíněny ekonomickými a stavovskými zájmy. Výběr partnera většinou prováděli rodiče. Manželství poddaných musela odsouhlasit vrchnost. I přes mnoho starostí byla svatba velkou slávou a prostředkem, jak druhým ukázat své postavení a moc.

Svatební šaty ve středověku

Na našem území nebyla se svatebním obřadem spojována žádná konkrétní barva šatů. Důležité bylo, aby oděv působil slavnostně a reprezentoval postavení rodiny. Šaty šlechtičen byly nejhonosnější. Používaly se drahé materiály jako mušelín, hedvábí nebo samet. Často byly obšité kožichem a zdobené zlatem a krajkami. Hlavu nevěsty zkrášlovaly korunky, loktuše, věnce a závoje.

Nejpopulárnější byly světlé odstíny, zejména blankytně modrá. Ta byla považována za barvu lásky, čistoty a pravdy. Symbolizovala také plášť Panny Marie. Na dobových obrazech se setkáváme také s růžovou či krémovou. Vyhledávanou barvou však byla také červená, jež si lidé spojovali s plodností. Černou a šedou nosily při dalších sňatcích vdovy.

Bílá barva se na svatebních šatech objevila až ve vrcholném středověku. Historické záznamy uvádějí, že bílé roucho zvolila např. princezna Philippa, dcera Jindřicha IV. Anglického, Anna Bretaňská, když si brala Ludvíka XII. Francouzského nebo Markéta z Valois.

Chudobnější nevěsty

Nevěsty z nižší třídy rády kopírovaly styl významných princezen a královen. Šaty však byly ušity z levných látek, jako je bavlna a len. Nejchudší dívky si pak na svatbu vzaly to nejlepší, co našly v truhlici. Většinou šlo o oděv určený do kostela. Všechny společenské vrstvy však spojoval zvyk „něčeho modrého". Ženy si nad koleno vázaly modrou stuhu, kterou se snažili ukořistit svatební hosté.

Zdroj: Youtube

Zdroj:

www.ptejteseknihovny.cz, www.is.muni.cz, www.riedova.cz, www.rosaliegilbert.com