Užívání Svatováclavské koruny vymezila papežská bula z roku 1346; za zneužití vzácného klenotu hrozila exkomunikace z církve. Protože byl do křížku na vrcholu údajně vložen trn z Kristovy trnové koruny, neoprávněná manipulace s korunovačním klenotem se rovnala znesvěcení svaté relikvie.
Existuje pověst, podle které se Karel IV. s papežským varováním nespokojil a rozhodl se bezpečnost koruny ochránit vlastní kletbou: pokud si ji na hlavu nasadí někdo jiný než právoplatný český vládce, do roka zemře.
Skeptici tvrdí, že tato pověst vznikla až za 2. světové války po smrti Reinharda Heydricha. Nenáviděný říšský protektor si totiž korunovační klenoty v listopadu roku 1941 skutečně prohlédl a traduje se, že si Svatováclavskou korunu z legrace na hlavu nasadil, ačkoli ho před tím kdosi z jeho týmu varoval. Podle jiné verze Heydrich korunou na chvilku ozdobil hlavu svého syna Klause. O půl roku později protektor podlehl následkům atentátu a za další rok zemřel při tragické nehodě na bicyklu i jeho tehdy desetiletý syn.
Zda to byla náhoda, či nikoli, je otázkou pro záhadology. Pravdou zůstává, že v historii kletba Svatováclavské koruny zmiňována není. Zpětně k ní můžeme připojit náhlé úmrtí Albrechta II., jemuž český trůn odkázal jeho poručník Zikmund Lucemburský. Albrecht nejenže nepatřil k pokrevním nástupcům, ale českou šlechtou navíc nebyl vítán a své nástupnictví si uhájil vojenským tažením. Je možné, že se to Svatováclavské koruně moc nelíbilo, protože 14 měsíců po své korunovaci Albrecht II. zemřel na úplavici.
Požehnáno zřejmě nebylo ani jeho synu Ladislavu Pohrobkovi, který vládl coby český král pouhé čtyři roky. Svatováclavská koruna naopak "schválila" vládu Jiříka z Poděbrad, ačkoli nešlo o potomka královské dynastie. Je možné, že v Jiříkovi vycítila smysl pro šlechetnost a diplomacii, který byl u něho později tolik oceňován.