Na vině je zejména fakt, že pramenů existuje žalostně málo, přímo z doby Václavova života se nedochoval žádný. Za důvěryhodný zdroj je považováno dílo saského kronikáře Widukinda, jemuž ale v době Václavovy smrti (zřejmě r. 935) bylo teprve 10 let. Veškeré další informace pocházejí z legend sepsaných v 2. polovině 10. století, u nichž se dá předpokládat tendence Václavův příběh trochu přibarvit, aby vyzněl jako život skutečného světce.
Tradiční pojetí nám předkládá černobílý obraz střetu dvou soupeřících stran: křesťansky založeného a po míru toužícího Václava vychovaného dobrotivou babičkou Ludmilou na jedné straně, a krutého pohana Boleslava s mocichtivou matkou Drahomírou na straně druhé. Zlo vyhrálo díky úkladným vraždám a z poražených se stali mučedníci.
Jenže potom se přihodilo něco zvláštního. Bezbožný Boleslav se začal kát a tři roky po vraždě nechal převézt bratrovy ostatky na Pražský hrad. Byl to on, kdo započal kult Václavova uctívání, který nakonec přispěl i k založení biskupství na Pražském hradě roku 973. Toho se už Boleslav nejspíš nedožil, ale po celou dobu vlády o to usiloval.
Proč takový obrat? Znamenalo to snad, že i zatracovaný potomek Kainův byl ve skutečnosti zbožným křesťanem?
Václav se na zemi brání a utíká do kostela. Iluminace Gumpoldovy legendy.
Český historik Dušan Třeštík rozvinul teorii, podle které Boleslav vraždu svého bratra původně neplánoval. V osudný den vyprovokoval potyčku a udeřil Václava mečem naplocho bez úmyslu ho zabít. Václav ho přemohl a zmocnil se jeho meče. Vtom se na scéně objevili Boleslavovi družiníci a viděli, jak Václav stojí nad jejich bezbranným pánem s mečem v ruce. Domnívali se, že kníže Boleslava napadl, a tak ho pronásledovali až k vratům kostela, kde ho ubili k smrti. (Zdroj: www.svet.czsk.net)
Boleslav by z takového obrazu vyšel poměrně nevinně. Vzápětí sice nechal povraždit všechny Václavovy věrné, ale to se dá vysvětlit obavou z jejich pomsty.
Je tu však další háček. Pokud smrt knížete datujeme na podzim 935, zabití bylo až nápadně načasované do doby, kdy po mozkové mrtvici ochrnul saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník, se kterým Václav býval velmi zadobře. Nemohoucnost tohoto významného muže mohla Boleslavovi vnuknout myšlenku, že nastal pravý čas bratra zneškodnit, protože už nikdo nepřijede vrahy potrestat.
Boleslav bratrovu památku očividně nijak nectil, protože prosadil zcela odlišnou koncepci vlády. Zatímco Václav nechával ostatním českým knížatům samosprávu na jejich území a sám fakticky vládl jen oblasti středních Čech, Boleslav předákům jiných rodů sekal hlavy a na jejich místa dosazoval vlastní lidi. Tím de fakto vymezil hranice budoucího českého státu a získal posily do svého vojska, kterému se poté podařilo odrazit útok Sasů.
Není jisté, co obsahovala mírová dohoda uzavřená mezi Boleslavem a Otou Velikým v roce 950. Je však nabíledni, že český kníže pochopil pravidla vysoké evropské hry. Aby stát v oné době získal větší autonomii a mezinárodní význam, musel šplhat v žebříčku nejen politickém, ale i církevním. Boleslav začal vyjednávat o zřízení biskupství na Pražském hradě. (Zdroj: cs.wikipedia.org)
Lebka sv. Václava s korunou
K tomu ale potřeboval, aby česká země měla vlastního světce. Ačkoli to přirovnání vyzní poněkud cynicky, Václav jako by mu spadl z nebe. Panovník, jenž v zemi preferoval svobodu a lid na něho vzpomínal s láskou, zavražděný vlastním bratrem. To byl vhodný začátek.
Najednou se vynořily první psané legendy, které měly Václava vylíčit jako vhodného kandidáta na svatořečení. Není vyloučeno, že vznikly v důsledku cílené propagandy samotného Boleslava. Kníže by v tom případě ovšem prokázal velkou chladnokrevnost, poněvadž se nevzpouzel roli bratrovraha a nesnažil se svůj čin ututlat, jak by to možná učinili jiní.
Jestliže byl pak skutečným vrahem, jeho osobnost bychom museli charakterizovat jako naprosto bezcitnou. Muž, který zabije vlastního bratra, a jeho příběh následně využije k posílení vlastní moci v Evropě? Z hlediska dnešní psychologie by šlo o nehoráznou vypočítavost. Ale možná byla taková doba...
