Počátkem 30. let, kdy bylo členství ještě dobrovolné, vstupovaly dívky do Svazu často proti vůli svých rodičů. Hildegard Kochovou zlákal rodinný přítel, který přesvědčil otce slovy: "Vaše Hilde je opravdová Hitlerova dívka, blonďatá a silná, přesně typ, co potřebujeme!" Otec s nacistickou stranou vcelku sympatizoval, ale matka se stavěla proti. "Byla šíleně staromódní a pobožná," vzpomínala Hildegard, která i přes matčiny protesty vstoupila do Svazu německých dívek ve svých 15 letech.
Svazové aktivity mladá děvčata bavily. "Po škole jsme musely navštěvovat zvláštní lekce, kde nám povídali o Adolfu Hitlerovi a jeho úspěchu. Zapojovaly jsme se do komunitních prací, zpívaly jsme vojákům v nemocnicích a vyráběly jsme pro ně malé dárečky. Také jsme chodily na výlety do hor a sbíraly jsme různé bylinky," vyprávěla pamětnice Elsbeth Emmerichová.
Dívky měly být fyzicky zdatné, aby v budoucnu zvládly porodit mnoho dětí.
Její vrstevnice Hedwig Ertlová na Svazu nejvíce oceňovala smazání sociálních rozdílů. "Nebyl tam rozdíl mezi třídami. Všichni jsme jezdili společně na výlety a nemuseli jsme za to platit, každý dostal stejné kapesné. Najednou jsme mohli jezdit na kole a bruslit, což jsme si dřív nemohli dovolit. Do kina se chodilo za pouhých 30 feniků," vysvětlila Hedwig Ertlová, proč se pro Hitlerovu mládež nadchla.
Členky Svazu německých dívek trávily víc času mimo domov než s rodinou, což byl jeden ze záměrů nacistických organizátorů. Vliv rodičů na dospívající dívky slábl, zatímco ten ideový narůstal. A zdaleka ne všechno bylo v organizaci růžové.
Na táborech byl zaveden přísný, až polovojenský režim. "Hned po příjezdu mě seřvali za to, že jsem po sobě nesebrala pár skořápek od vajíčka, co mi upadly. Brzy ráno, i když skoro ještě mrzlo, jsme musely být nastoupené a zpívat. Pak mi někdo ukradl peněženku," popsala Elsbeth Emmerichová.
Velký důraz se kladl na sport. Dívky měly vyrůst ve fyzicky silné ženy, které budou schopny odrodit sedm, nebo třeba i deset dětí. Proto musely například uběhnout 60 m v čase nižším než 12 sekund, přehodit míčem vzdálenost 20 m, uplavat 100 m a pochodovat 2 hodiny v kuse. A rozhodně nesměly kouřit - pokud byla dívka přistižena s cigaretou, hrozilo jí vyloučení ze Svazu.
Zakázán byl také make-up a volné styly účasů. Dívky ze Svazu musely nosit vlasy stočené do dvou copů nebo do "věnečku".
Protože nacisté přebírali veškerou výchovu na svá bedra, čelili také nutnosti probírat s dívkami otázky intimního rázu. Dospěli však k závěru, že lépe než nudnou diskusí se mladí všechno dozvědí praxí. Pro dorost proto organizovali spoustu hudebních akcí, kde se mladí mohli seznamovat a tancovat.
Výsledkem bylo, že po velkolepém sjezdu NDSAP v Norimberku v roce 1936 se 900 nezletilých dívek vrátilo domů v jiném stavu. Otce se přitom podařilo dohledat jen v necelé polovině případů.
Hildegard Kochová tehdy nechápala, proč se kvůli tomu její matka rozčiluje. "Byli jsme přeci nová mládež. Měli jsme přesvědčit staré lidi, aby se naučili myslet novým způsobem. Když jsem mámě řekla, co se dělo na táborech, byla v šoku a chtěla mi Svaz zakázat," vyprávěla Hildegard.
Svazu německých dívek se po skandálu začalo posměšně přezdívat Svaz německých matrací. Mnoho rodičů už tam své dcery vůbec nechtělo posílat, ale měli smůlu - na úsvitu války se členství stalo pro německé dívky povinným.
