První překážkou byl Svenovi jeho otec

Už od úplného začátku se toho Sven prostě nebál. Vidlovous začal tím, že vyzval svého otce, aby mu přenechal část země. Král Harald Modrozub Gromsson ale ambicióznímu synovi část Dánska předat nehodlal. Království dělit nechtěl, a tak Sven pod záminkou výjezdu a rabování přichystal svoje vlastní vojsko a Haralda napadl. Bitvu sice Sven prohrál a uprchl, ale král v ní utržil zranění, kterým za čas podlehl.
Toto je sice nejčastěji zmiňovaná verze, ale prameny o dění před Haraldovou smrtní nejsou jednotné. I když některá vyprávění zmiňují Svenův čtrnáctiletý exil, dnešníma očima se to zdá být velmi nepravděpodobné a patrně jde spíš přirovnání k biblickému textu a představě, že měl být za svůj hřích potrestán.

Král je mrtev! Ať žije král, Sven Dánský

Sven se stal králem! Ale rozhodně pomýšlel dál než jen na Dánsko. Před i po korunovací podnikal výpravy do Anglie, ale než se vydal znovu tím směrem, ztvrdil přátelské vztahy s králem Švédska Olofem Skötkonungem. Za Švéda se provdala Svenova sestra Tyri a Sven, který byl v té době patrně vdovcem, uzavřel sňatek se Sigrid Hrdou. Tu dříve požádal o ruku norský král, který ji snad i uhodil, když nechtěla konvertovat ke křesťanství. Ságy hovoří o intrikách a manipulaci ze stran Svenovy sestry i novomanželky, ale co je na tom pravdy, nevíme. Nakonec však všichni společně vytáhli do boje proti norskému králi Olafovi Tryggvasonovi. Norské loďstvo bylo v Baltském moři překvapené dánsko-švédským. Bitva u Svolderu 9. září 1000 skončila fatální porážkou Norů, smrtí jejich krále a rozdělením Norska mezi spojence.

Sven Dánský, král norský a co dál?

Na Anglii si došlápl Sven Dánský o něco později. I když se Vidlovous plavil k břehům Anglie už několikrát, loupení a prodej kořisti měli za účel jen obohacení. Po roce 1002 se ale vše změnilo. 13. listopadu 1002 tj. v den sv. Brice, došlo k pobytí Dánů, a to na základě pokynu krále Aethelreda Nepřipraveného. Nepřipravený byl rozhodně! Co následovalo, patrně vůbec nečekal. Sven se vydal opět na tažení do Anglie, ale tentokrát z jiného důvodu. Obětí masakru byla i jeho sestra s manželem. Sven neměl v úmyslu jen rabovat a žádat o výkupné, přišel si také vyrovnat s Angličany účty. Pustošil několik let. Během nájezdů získal obrovské množství peněz i v podobě výpalného. Aby se místní pojistili, že je vikingové nenapadnou, platili vysoké daně, kterým se říkalo „danegeld“. Aby ne. Svenova armáda plenila vesnice a drancovala město za městem. Brutalita neznala mezí. Sven věřil, že si Angličané jiný osud nezaslouží. Zda byl pohan nebo již pokřtěný, není jisté, co víme určitě je, že mu to nijak nebránilo v krutém a surovém počínání.

Sven Dánský na anglickém trůně

V roce 1013 připlul Sven opět, a to v doprovodu svého druhorozeného syna Knuta. Cílem nebyly peníze, ale moc. Postupovali územím velmi rychle. Byli násilní a nezastavili se před ničím. Nakonec se jim podvolili všichni páni a šlechta z oblastí, které dobyl. Na silný odpor narazil až před Londýnem. Obyvatelé dokonce spálili přístupové mosty, čímž se sice ochránili, ale také odřízli. Sven nicméně postupoval dál na západ, kde se mu obyvatelstvo podrobilo. Nakonec ustoupil i Londýn a anglický král se syny prchnul do exilu. Na Štědrý den toho roku se stal Sven také anglickým králem.

Invaze Anglie Svenovi vyšla, ale jeho panování netrvalo dlouho. Po pěti týdnech náhle zemřel. Anglii skutečně vládl až jeho syn Knut a nebyla to vláda ledajaká. Svenovi potomci se sňatky stali součástí královských rodin Evropy a v některých zemích tak Vidlovousova krev vládne dál.

Podívejte se na krátké video s anglickými popisky přibližující největší vikinskou námořní bitvu u Svolderu.

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.ancient-origins.net, en.wikipedia.org, www.historic-uk.com