Pro bohyni krásně zdobený
Lékařský přístroj kultu Magna Mater byl vylovený v londýnské řece Temži ve 40. letech minulého století. Pochází z 2. až 3. století, vyrobený byl nejspíš v Římě. Jedno rameno bylo opravené, což svědčí o častém používání. Je bohatě zdobený, jsou na něm hlavy bohů, představují římské dny v týdnu. Dále hlava býka a lva. Konce zdobí sošky bohyně Kybelé a jejího milence boha Attise.
Kybelé byla velká frýžská bohyně země, plodnosti a divokých zvířat, kterou Řekové a Římané převzali z Malé Asie. Je zobrazovaná se lvem. Uctívali ji jako Velkou matku všech bohů především ženy. Kult vznikl dle předpokladů v Mezopotámii a do Řecka se dostal kolem roku 300 př. n. l. Za svou bohyni ji Římané přijali v roce 204. př. n. l. a její uctívání se stalo důležitou součástí předkřesťanského náboženství. Posvátným symbolem byl černý meteorit uchovávaný ve svatyni Megalesion v dnešním Turecku.
Uhádnete, k čemu předmět sloužil?
A máme tu nápovědu…
Římský kult Kybelé v Římě, zvané Magna Mater ctili také kněží, zvaní galli či galliové. Původ názvu není zcela objasněný, předpokládá se, že je odvozený z řeckého galloi, což lze přeložit jako kohouti, nebo od jména krále Galla či očistné řeky Gallos. Není to až tak důležité jako skutečnost, že ač byl kult uznávaný, kněží se netěšili velké oblibě a důvěře. Důvod? Uctívali nejen Kybelé ale také Attise. Ten se údajně v božském běsnění nechal vykastrovat. A kněží galli ho následovali.
Akt kastrace se odehrával během slavnosti zvané Den krve. Během ní se tančilo, ulicemi procházel průvod, muzikanti hráli na tamburíny a píšťaly a dlouhovlasí kněží se do krve bičovali. A pak přišly na řadu tzv. Kybelyny, kastrační svorky. Takové, jako ta nalezená v Temži. Kleště měly zabránit vykrvácení. Varlata se svorkou sevřela a nožem byla odříznutá. Následující den zasvěcení kněží hodovali a odpočívali.
Následující video pojednává o bohyni Kybelé:
Galli jako problém
Po kastraci chodili kněží výhradně jen v ženských šatech, nosili šperky, náušnice a zlaté náramky. Hlavy si jako symbol příslušnosti zdobili korunou z vavřínu. Předpokládá se, že si dlouhé vlasy barvili a užívali make-up. Pokud jde o sex, pak uznávali jen anální. Postupem doby, jak se jejich rituály stávaly čím dál víc veřejnou záležitostí, byli tito kněží vnímaní negativně, jako zženštilí „polomuži“ a stali se dokonce hrozbou pro římskou identitu a mužnost. Římané i doboví spisovatelé je považovali za okraj společnosti. Zároveň s potlačováním pohanství byl kult nakonec zakázaný. Poslední zmínky o Manga Mater pocházejí z roku 390 našeho letopočtu. Pak se kněží galli z historie vytratili. Zbyly po nich snad jen ty kastrační svorky.
