Pokud se nám podaří to první a vyhneme se tomu druhému, může se člověk stát skutečně meziplanetárním druhem, a to již v horizontu 200 let.
Podle Jonathana Jianga, hlavního autora studie a výzkumníka z Laboratoře tryskového pohonu NASA, "je Země malou tečkou obklopenou temnotou". Podle našich současných znalostí fyziky jsou lidé omezeni na tuto malou skálu s poměrně omezenou zásobou zdrojů.
Podobnou analýzou se zabýval také sovětský astronom Nikolaj Kardašev, který v roce 1964 navrhl metodu měření pro odhad technických možností inteligentního druhu. Carl Sagan toto schéma následně zdokonalil. Vše se odvíjí od toho, kolik energie dokáže daný druh využít pro své cíle, ať už mezi ně patří zkoumání vesmíru nebo hraní videoher.
Civilizace Kardaševova typu I by tak například mohla využívat všechny energetické zdroje, které se nacházejí na její domovské planetě. Patří sem všechny zdroje energie ukryté pod zemí (například fosilní paliva a materiály, které lze využít pro jaderné štěpení) a veškerá energie, která je vyzařována z mateřské hvězdy planety. V přepočtu na Zemi je to asi 1016 wattů.
Skutečně by lidé mohli zcela opustit Zemi
Jediná možnost, jak může lidstvo trvale opustit naši domovskou planetu, je, že dramaticky zvýší svou závislost na jaderných a obnovitelných zdrojích energie a zároveň zabrání tomu, aby tyto zdroje energie byly využívány ke škodlivým účelům.
Podle výsledků výzkumu bude mít světová populace šanci na úspěch pouze v případě, že se jí podaří během několika příštích desetiletí odstranit závislost na fosilních palivech. Výzkum rovněž předpokládal roční tempo růstu obnovitelné a jaderné energie ve výši 2,5 %. Právě tyto druhy energie by v příštích 20 až 30 letech měla pomalu nahradit fosilní paliva. Výzkumný tým určil, že pokud budeme pokračovat v současném tempu spotřeby, dosáhneme v roce 2371 statusu typu I. Jaderné a obnovitelné zdroje energie mají potenciální kapacitu pokračovat v rostoucí produkci, aniž by více zatěžovaly biosféru.
Množství energie, kterou spotřebováváme, každým rokem stoupá. Stále více lidí spotřebovává více energie na jednoho obyvatele, a to si bere svou daň. Tou není nic jiného než ohrožení naší biosféry, které představuje zejména uvolňování uhlíku a dalších znečišťujících látek, a také riziko, které představuje možnost využívat výkonné prostředky pro skladování a dodávku energie k destruktivním účelům, jako jsou například jaderné bomby.
Podle Jianga je naším úkolem čerpat pouze tolik energie, abychom mohli žít na mnoha planetách současně. Existence lidí na více než jedné planetě funguje jako silný obranný mechanismus proti případné zkáze lidstva.
Je také možné, že vědci neobjevili důkazy o technologicky vyspělých mimozemských civilizacích kvůli hrozbě, kterou skutečně představuje naše stále rostoucí potřeba energie. Pokud ale Země není až tak neobvyklá a vývoj života a inteligence není nijak zvlášť výjimečný, pak by inteligentní život skutečně mohl být hojný v celém vesmíru. Ačkoli jsou lidé v pojetí galaxie vlastně "mláďaty", sama Mléčná dráha existuje již miliardy let. Dá se tedy očekávat, že technická vyspělost dnešní doby může vesmír prozkoumat ze zcela nového úhlu a objevit dosud nepoznané.
Je však potřeba důkladnější analýzy, abychom zjistili, zda tomu tak skutečně je či nikoliv. Je třeba také vyloučit mechanismy a série událostí, které by "rozumný" život mohly vyhubit dříve, než sám pokročí na vyšší level.
Zdroje:
