U Nového Zélandu vyfotili podivného obřího žraloka. Zvíře záhadně světélkuje

Světloun Bonnaterrův

Světloun Bonnaterrův

Foto: Profimedia.CZ

Bioluminiscence není u ryb a chobotnic žijících v oceánských hlubinách nijak ojedinělá, u žraloků však dosud nebyla dostatečně zdokumentována ani zcela pochopena. O to větší radost prožíval belgický biolog Jérôme Mallefet, když se mu podařilo jednoho světélkujícího žraloka vyfotografovat. A že nešlo o žádného drobečka - predátor měřil hrozivých 180 cm.

Žralok s odborným názvem světloun Bonnaterrův (Dalatias licha) nebyl vědcům neznámý, o jeho schopnosti produkovat světlo se však dosud jen spekulovalo. Světélkující žraloky je velmi těžké pozorovat, neboť žijí v hloubce mezi 200 a 900 metry pod hladinou moře. Loni se ale Mallefetově týmu podařilo u novozélandských břehů jeden exemplář ulovit a živý ho přemístit do temné a chladné komory. Zde se pak světloun předvedl v plné kráse a zapózoval před fotoaparátem obklopen zelenomodrou září.

"V oceánech žije zhruba 540 druhů žraloků a 57 z nich je schopno bioluminiscence," uvedl Jérôme Mallefet. "Je to vlastně více než 10 procent, ale lidé o tom moc nevědí."

Lov žraloka bílého

Vědci už roky sledují obřího lidožravého žraloka. Nyní se opět po letech vynořil

Rekord i biologická záhada

Bylo to poprvé, co vědci prokázali světélkování u tak velikého tvora; produkce světla je totiž obvykle spojována s drobnými mořskými živočichy. Světloun Bonnaterrův se tím stal největším obratlovcem s touto vlastností.

Pinterest

Možná vás překvapí, že bioluminiscence živočichům neslouží k tomu, aby se zviditelnili, ale naopak k maskování před predátory. V hlubinách do 900 m totiž není úplná tma, prostupuje sem slabé namodralé světlo, se kterým světélkující ryby splývají. V případě světlouna Bonnaterrova zatím není jisté, jestli se i on potřebuje před někým chránit, nebo zda světlo využívá jako baterku k hledání vlastní kořisti.

Vědci navíc nechápou, z jakého důvodu světlo vychází i z jeho hřbetní ploutve. "Záření ploutve zdánlivě nemá žádný praktický účel. Je to pro nás záhada," říká Mallefet, který nevylučuje, že žraloci světélkování používají i k signalizaci a vzájemné komunikaci. Aby se však tato teorie potvrdila, bude potřeba dalšího výzkumu.

O zvláštním žraloku a dalších světélkujících organismech pojednává anglický dokument:

Zdroj: Youtube

Spouštěčem jsou hormony

Co odborníci shledali velmi překvapivým, je mechanismus, jenž u žraloka bioluminiscenci spouští. Zatímco u jiných organismů je tato schopnost řízena nervovým systémem, v případě světlouna ji regulují tři hormony: melatonin záři "zapíná", alfa-melanocyty ji stimulují a adrenokortikotropní hormon ji vypne. Vědci ještě musejí prozkoumat, za jakých okolností či na jaký popud se hormony uvolňují.

Jérôme Mallefet doufá, že jeho výzkum ve veřejnosti povzbudí touhu chránit mořské ekosystémy, které v sobě skrývají pozoruhodné a dosud neprobádané druhy. "Lidé si snad uvědomí, že bychom životní prostředí neměli zničit dříve, než odhalíme všechna jeho tajemství," uzavřel odborník.


Zdroje: https://www.dogonews.com/, https://www.nationalgeographic.com/, https://www.nytimes.com/