Něco málo o svízeli

Svízel syřišťový se latinsky jmenuje Gallum verum a má i půvabné lidové přezdívky, například husí tráva, věčné přátelství, sláma Panny Marie nebo květ svatého Jana.

Svízel najdeme v Evropě, Asii i obou Amerikách, je nenáročný, preferuje mírně kyselou, chudší půdu. Daří se mu na suchých trávnících, křovinách a okrajích lesů, taktéž na železničních náspech, na písčinách či v borových lesích.

Dorůstá výšky třiceti až šedesáti centimetrů. Má drobné žluté kvítky, které voní po medu, a kvete od června do srpna.

Sbírá se nať v době květu, doporučujeme sušit na stinných místech nebo na slunci. Sušený svízel má nepříjemný pach a ostře hořkou chuť. Jeho užívání se nedoporučuje malým dětem a těhotným ženám.

Rostlina obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, pryskyřice, enzymy, třísloviny, saponiny a minerály. Ze svízele můžeme připravit čaj, odvar nebo tinkturu.

Svízel s pletí

Svízel dokáže výrazně pomoci, máte-li svízel s pletí. Zmírňuje celulitidu, pupínky i nežity. Využitím kašovitých obkladů ze svízele také pomůžete povadlé pleti. Velmi efektivní je ovšem v bělení pigmentových skvrn.

Obklady získáte tak, že vezmete větší množství čerstvě natrhaného svízele, umyjete ho a rozmačkáte, například válečkem. Kaši přiložíte na holou kůži a necháte dvacet minut působit. Výsledků se dočkáte brzy.

Pokud si sami chcete připravit čaj, vezměte tři až pět výhonků, zalijte 250 ml vroucí vody a nechte čtvrt hodiny odstát, přičemž hrnek přikryjte pokličkou nebo talířkem. Potom je potřeba čaj scedit a můžete začít popíjet po doušcích.

Uvidíte, že čaj má hezkou světlou barvu a velmi příjemně voní. Chuť samotná není příliš výrazná, jestliže si chcete víc pochutnat, je možné přidat pár kapek citronové šťávy, která čaj osvěží.

Různé druhy svízele

Kromě svízele syřišťového existuje, a roste u nás, ještě několik dalších příbuzných druhů. Prospěšné pro zdraví a použitelné na bělení pleti jsou všechny, jen některé mají o něco více účinných látek.

Mezi ty silnější patří – právě krom svízele syřišťového – také svízel přítula a svízel vonný. Dobře nám může posloužit svízel povázka, svízel lesní či svízel okrouhlolistý.

V dobách, kdy bylinky byly primární, a často jediným dostupným, zdrojem léčiv, lidé využívali různé druhy svízele k drobně odlišným účelům.

Ze svízele vonného, zvaného též mařinka, se například vyrábělo chutné a oblíbené májové víno. Jeho nať se v době květu sušila a vkládala kromě peří dovnitř do polštářů. V kombinaci s třezalkou, heřmánkem a měsíčkem sloužil k uklidnění napjatých a podrážděných nervů.

S pomocí oddenků svízele syřišťového se zase barvily látky a také velikonoční vajíčka. Ovšem na čištění a revitalizaci pleti byl vždycky extrémně oblíbený.

ZDROJE: encyklopedie.biooo.cz, www.salveo.cz

Související články